Ranní kázání na jedenáctou kapitolu Knihy proroka Jeremiáše bratrského duchovního a jednoho ze spolupracovníků na překladu Bible kralické Jana Hlaváče „Kapity“.
Třetí neděle postní
Ranní kázání
Jakož předešlých téhodnů k tomu jsme Božím slovem sobě činili službu, abychom v postu a v pokání svatém ku Pánu Bohu se obraceli a v ctnostech svatých křesťanských se vzdělávajíce, život nový na sobě prokazovali, tak i dnešní den Páně nedělní témuž skrze Boží slovo máme se vyučovati a zvláště pak poznavše naše poblouzení, hříchy veliké a zajetí i podrobení v moc Ďábelskou, jak bychom zase z toho vycházeti měli, a vysvobozeni býti z tyranství toho Ďábla, Božího i našeho nepřítele nejukrutnějšího, o němž povědíno, že měl úklady patě toho semene zaslíbeného činiti.1
V tom obzvláštně dnes Písma svatá slyšeti a rozjímati sobě máme, tak jakž i dnešní svaté čtení k tomu příhodně nám sloužiti bude. Přičemž sluší i to připomenouti, na jak veliké porušení lidé přišli, jak těžce z Ďáblova omámení proti Bohu i lidem hřešili a tudy soudy Boží spravedlivé i pomstu hroznou na sebe uvedli o čemž k výstraze naší k probuzení svému přeslyšíme řeč.
Jeremiáš XI.
Potom řekl mi Hospodin: Ohlašuj všecka slova tato po městech Judských, a po ulicích Jeruzalémských, řka: Slyšte slova smlouvy této, a čiňte je. Nebo častokrát osvědčoval jsem se otcům vašim, od toho dne, jakž jsem je vyvedl z země Egyptské, až do dne tohoto; ráno přivstávaje a osvědčuje se, říkával jsem: Poslouchejte hlasu mého. Ale neposlouchali, aniž naklonili ucha svého, nýbrž chodil jeden každý po zdání srdce svého zlého. Pročež uvedl jsem na ně všecka slova smlouvy této, kterouž jsem přikázal plniti, ale neplnili. Tehdy řekl mi Hospodin: Nalézá se spiknutí mezi muži Judskými, a mezi obyvateli Jeruzalémskými. Obrátili se k nepravostem otců svých starých, kteříž nechtěli poslouchati slov mých. Tolikéž tito chodí za bohy cizími, sloužíce jim; dům Izraelský a dům Judský zrušili smlouvu mou, kterouž jsem učinil s otci jejich. Protož takto praví Hospodin: Aj, já uvedu na ně zlé, z něhož nebudou moci vyjíti. By pak volali ke mně, nevyslyším jich. I půjdou města Judská i obyvatelé Jeruzalémští, a budou volati k bohům těm, kterýmž kadí, ale nikoli nevysvobodí jich v čas bídy jejich, Ačkoli podlé počtu měst máš bohy své, ó Judo, a podlé počtu ulic Jeruzalémských nastavěli jste oltářů ohavnosti té, oltářů, na nichž byste kadili Bálovi. Protož ty nemodl se za lid tento, aniž pozdvihuj za ně hlasu a modlitby; neboť nikoli nevyslyším jich v ten čas, když by volali ke mně příčinou svého zlého. Co jest milému mému do mého domu, poněvadž nestydatě páše nešlechetnosti s mnohými, a oběti svaté odešly od tebe, a že v zlosti své pléšeš? Byltě Hospodin nazval jméno tvé olivou zelenající se, pěknou pro ovoce ušlechtilé, ale s zvukem bouře veliké zapálí ji s hůry, když polámí ratolesti její. Nebo Hospodin zástupů, kterýž tě byl štípil, vyřkl zlé proti tobě, pro nešlechetnost domu Izraelského a domu Judského, kterouž mezi sebou páchali, aby mne popouzeli, kadíce Bálovi. Hospodin zajisté oznámil mi, i dověděl jsem se. Tehdáž jsi mi ukázal předsevzetí jejich. Když jsem já byl jako beránek a voleček, kterýž veden bývá k zabití. Nebo nevěděl jsem, by proti mně rady skládali: Zkazme strom s ovocem jeho, a vyhlaďme jej z země živých, aby jméno jeho nebylo připomínáno více. Ale ó Hospodine zástupů, soudce spravedlivý, kterýž zkušuješ ledví i srdce, nechť se podívám na pomstu tvou nad nimi; nebo jsem tobě zjevil při svou.2
Svatá řeč tato podlé toho k dnešnímu Čtení, kteréž potom slyšeti budeme trefuje se, jakož Jeremiášovi svatému, když Zákon Boží kázal, lidem k dobrému sloužil, mnozí protivili se a jej vyhladiti usilovali, tak že Pánu Ježíši Kristu když lidem pomáhal, Ďábelství vymítal, vůli Otce oznamoval, mnozí se na odpor postavovali, jej i jeho skutky potupovali, Ďáblu přičítali a o něm vše zlé z nenávisti ukládali: abychom odtud měli příčinu na další utrpení Pána Krista hleděti, znamenajíc, že toho nětco figůrně proroci na sobě prvé ukázali, čehož potom Pán Kristus na svém životě mnohem více pocítil a okusil.
Poslán pak byl Jeremiáš prorok k lidu tomu Židovskému v ten čas, kdyžto lidé takměř všichni bezbožně živi byli, ano i Zákon Boží již byli ztratili, pocta Božská zprzněna byla a to za krále sic jinak pobožného Joziáše, okolo 40. let před zajetím lidu Židovského do Babylona a zkažením Jeruzaléma. V kterýžto čas velmi pilně lidem jejich hříchy oznamoval, pomstu Boží předkládal až potom i na to přišlo za života jeho, že zajati jsou do Babylona a on s některými z Židů jsa ukamenován, život svůj dokonal. Jakož pak v jiných částkách proroctví svého, lidem hříchy oznamoval a proti nim Boží pomstu osvědčoval, tak i v této řeči a kapitole jedenácté totéž činí, v níž se tato dvojí věc vykládá:
- Že Pán Bůh obviňuje skrze proroka lidi z hříchů jejich.
- Že jim soud svůj a pomstu jejich předkládá.
O první věci
Poručil Pán Bůh byl Jeremiášovi a tolikéž kněžím Judským, aby smlouvu Zákona lidu jeho předkládali a sliby i pohrůžky Boží k tomu Zákonu připojené aby zjevně oznamovali, což Jeremiáš tento svatý člověk přijal a jsa poslán, šel k lidu prohřešilému a vinili je z hříchů jejich, domlouvaje jim, že nechtěli poslouchati Pána Boha, že chodili všichni jednomyslně po cestách svých převrácených. A takovým způsobem i podnes před skonáním světa posílá Pán Bůh své posly, skrze něž zlý svět tresce, a lidi ku pokání i nás také všecky probuzuje, poněvadž blízký jest již příchod Božího Syna k vykonání toho spravedlivého soudu.
Při tomto pak obviňování a trestání lidu Židovského, pro jejich hříchy tyto tři částky z textu řeči této mají býti pováženy:
I. Že prvé nežli ten lid obviňoval Prorok z jejich zlého, oznámil jim o svém od Boha k nim poslání a poručení sobě toho, což činí nebo činiti bude, protož řekl, jakž jsme slyšeli: Řekl Hospodin ke mně: Volej a ohlašuj slova tato, po městech Židovských i po ulicích Jeruzalémských. Kterýmiž slovy Prorok jako přístup sobě dělal k dalšímu proti těm hříšníkům mluvení, aby ulekli se toho a věděli, že on sám od sebe nepřišel o své ujmě, ale že jest od Boha poslán a proto že povinní jsou jeho slyšeti i trestání od něho přijíti. Tak podnes lidé slyšíce od sluh Kristových a zprávců Církevních napomínání, pohrůžky, nemají sobě toho zlehčovati tím, že oni také jsou lidé k jiným podobní a nestateční, ale mají znáti, že jakožto poslové Boží a věrní náměstkové Kristovi všecko to což mluví, sobě svěřené a poručené mají, v čemž kdo by jimi pohrdal, samým Pánem by pohrdal.
II. Kdo znamenati sluší: Že prvé nežli je obviňoval a hříchy jejich jim ztěžoval, připomenul jim co prvé jim bylo předkládáno a jak slouženo k jejich dobrému. Hojně jsem otcům vašim osvědčoval se i vám, abyste nemohli se z hříchů vymlouvati, že nevěděli jste a neznali, co já chci nebo nechci činěno míti, všechno vám bylo oznámeno již dávno, hned od vašeho z Egypta vyjití až dosavad, jako pilný hospodář ráno vstávaje, žádné přihodnosti k zpravení vás neobmeškal jsem a i hle přece jste nevděční nalezeni. A toť vše přináleží k většímu obvinění těch neposlušných. Podnes se tak v Církvi děje, že některé Pán Bůh dlouho napomíná, osvědčuje se jim, pomoci rozličné ku pokání činí, i přichází jim na to, když tak nedbalí a nenapravitelní jsou, aby potom dokonce obviněni a hrozně potupeni byli.
III. Zatím pak teprve hříchy jejich jim vyčítá a ztěžuje i ukazuje, co zlého činili:
- Že neposlechli hlasu Hospodina Boha svého. Řekl jsem jim, poslechněte hlasu mého, a oni prý neposlechli, ani nenaklonili uší svých k němu, totiž zpurní svévolní a nepoddajní byli, aniž sobě co praviti dali, než což sobě upřeli, to činili, šli po žádostech srdce svého zlého, ne že by pobloudili z neznámosti a slepoty, ale vědouc a majíc sobě oznámenou Boží vůli, přece jinam se, totiž ke zlému obrátili. Pro takové věci (ještě dokládá Bůh) že uvedl na ně to, což Zákon smlouvy neostříhajícím předpovídal a jakou pohrůžku činil. A tento hřích neposlušenství a vzpoury podnes velmi obyčejný jest mezi lidmi, pro kterýž poněvadž Pán Bůh tak velice se hněvá, má každý spasení svého žádostivý jeho se pilně vystříhati. Nebo jak hrozné Pán Bůh pro něj mnohé lidi trestal v svatém Písmě o tom dosti příkladů máme.
- Že v nepravostech a v hříších srovnali se s otci svými a předků svých následovali, nalezeno jest (prý) spiknutí mezi muži Judskými, totiž jednostejně všichni převráceně činí, jakoby se naschvál smluvili a spikli na to, aby synové nic lepší nebyli, než jako otcové jejich. Protož Ezechiel 20 pravil a svědčil: V ustanovení otců vašich nechoďte a soudů jejich neostříhejte, aniž modlářstvím jejich se poškvrňujte.
- Hřích jejich byl, že chodili po bozích cizích a ctili je, v každém téměř městě jiného Boha sobě smyslili, po ulicích Jeruzalémských oltářů jim nadělali a Bálovi kadívali, ješto jim Pán Bůh byl se dostatečně v známost uvedl, a osvědčoval to, že on sám jediný jest Bůh, to mnohými zřetelnými skutky prokázal, a však nepřestali na tom, přece ještě jiných hledali a po nich odcházeli. Takovéť se podnes ještě mezi lidmi porušení Boží pocty po místech vidí.
- Hřích, že smlouvu Boží zrušili, kterouž on byl s předky jejich učinil. Nebo slíbil jim Bůh, že chce jejich Bohem býti (1. Mojžíš[ova] 12. item 17. [kapitola], Jozue 24. i jinde) a oni jemu se zase v poslušenství zavázali a k jeho Zákonu se přihlásili, a však k tomu potom nestáli, ale proti tomu nazpět činili. Tohoť ještě mnoho se při lidech nachází, málo jest těch, ještoby pamatovali na svou smlouvu s Pánem Bohem učiněnou na křtu (ovšem méně těch kteříže ji plnili) a zrušujíc ji, zase ji obnovovali, protož jakož na onyno, tak i na nynější spravedlivé Boží pomsty dokračují.
O druhé věci
Pán Bůh ač jest milosrdný Otec a však chce, aby každý o tom věděl, že on také jest zůřivý mstitel všeliké nepravosti, protož pomstou hrozí tomu lidu neposlušnému.
I. Že na ně uvede zlé věci, kterýchž nebudou moci zniknout, ani jich se vwarovati, protože poněvadž oni nechtěli vůle jeho činiti, snášení a dlouhočekání i milosti jeho zle užívali, již také on nepromění soudu svého, ale pošle na ně nepřáteli a zkazí je.
II. Nebude jich slyšeti, když k němu volati budou, volání jejich marné a neužitečné bude.
III. Opustí je a zavře docela, aby oslepeni jsouce, šli k svým modlám, od nich pomoci hledali a však předce jich nenašli. Aby pak vědino bylo, že jistotně ta pomsta na ně přijde a nijakž jich nemine pro tu příčinu dí k Proroku: Nemodli se za ně a nepřimlouvej se, sic jinak Bůh modlitby věrného Proroka a služebníka sobě váží a ji slyší. Ano i to přidává v řeči této, že již nic nemá milého a sobě příjemného v tom lidu. A kdyby oni chtěli se vymlouvati a ospravedlňovati říkajíce: Že jsme Páně vinice krásné olivy, přece praví, že jim to nic nepostačí k spálení, že přijdou, nebo Bůh mezi nimi zanítí oheň.
Naposledy i v to jest veliký bič Boží pomsty nad nimi, zavržení jich, aby se nenapravili. Zjevil mi (prý) Pán jejich předsevzetí, totiž, že se nenapraví, ale ze zlého v horší vydadí. Ješto já tiše jsem se měl jako beránek, a žádné jsem jim příčiny nedal, aby proti mně povstávali a zle mně činili, a však oni předce o mé bezživotí usilovali, proti mně rady skládali, aby mne pokrmem otrávili anebo hladem umořili a ze země živých vyhladili. Čehož všeho potom pravda se splnila při Kristu. Zavírá ta slova Prorok zvoláním k Bohu, řka: Ó Hospodine, nechť uzřím pomstu tvou nad nimi.
2. Jer 11:6-20.
3. Lk 10:16.
