Přebásnění díla amerického spisovatele a básníka Johna Updike (1932—2009). Báseň „Seven Stanzas at Easter“ pochází z roku 1960.
Nemylte se:1 vstal-li2 [toho dne],
tak jedině ve svém těle;
Pokud nebyl zvrácen zánik buněk, molekuly
znovu spojeny, aminokyseliny znovu „oživeny“,3
církev padne.4
Nebylo tomu jak s květinami,
co se objevují vždy zas z jara;
Ne[vstal] v podobě svého Ducha v ústech a nametených5
očích jedenácti apoštolů;6
ale ve svém těle: našem [i].7
Stejné okloubené palce a prsty na nohou,
stejné srdce s chlopněmi,8
které-probodnuto-zemřelo,9 uvadlo, zastavilo se a poté
znovu shromáždilo z trvající Moci
uzavřít se10 sílu novou.
Metaforou11 se Bohu nevysmívejme,
[ani] analogií, kličkami, transcendencí,
tím, že z té události děláme podobenství, znamení namalované
ve vyhaslé důvěřivosti dřívějších dob:
skrz dveře projděme.12
Kámen je odvalen,13 ne papírmaš,
ne kámen z příběhu,
ale rozlehlá skála matérie, která v pomalém
skřípění času zatmí širé denní světlo
každému z nás.
A když mít anděla u rovu,14
ať je to anděl opravdový,
obtížený kvanty Maxe Plancka, se zářivými vlasy,15
neprůhledný ve světle svítání,16 zahalený v reálné tkanině
upředené na hmatatelném tkalcovském stavu.17
Nesnažme se to učinit méně hrozivé, [ani]
protože by se nám tak to hodilo, [ani] kvůli našemu vlastnímu smyslu pro krásu –
abychom, probuzeni v jedné nemyslitelné hodině,18 nebyli
tím zázrakem zahanbeni
a remonstrací19 rozdrceni.
1. Tj. každý jiný výklad, než že vstal ve svém vlastním těle, je omylem.
2. Řeč je o Vzkříšení Ježíše Krista.
3. Autorovi nejde o vystižení správného odborného termínu, ale o vyjádření, že vzkříšení v Kristově vlastním těle znamená, že k životu nutné biologické procesy ukončené smrtí na kříži, musely by reálně obnoveny.
4. Tj. pokud není Vzkříšení pravdivé a neproběhlo skutečně a reálně, celé křesťanství se rozpadá. Srov. 1Kor 15:14 a 17 či Řím 1:4.
5. Odkaz na Sk 2:13. Při vylití Ducha svatého se někteří přihlížející domnívali, že jsou Kristovi učedníci v podnapilém stavu.
6. Zřejmý odkaz na Letnice, ačkoli během nich nebyl Duch svatý vylit pouze na apoštoly (kteří ostatně již před Letnicemi doplnili počet opět na dvanáct), ale na více Kristových učedníků, srov. Sk 2.
7. Církev je např. dle 1Kor 12 Tělem Kristovým, ti, kdo jsou součástí církve proto mohou hovořit o Kristově Těle zároveň jako o svém Těle, o Těle, kterého jsou věřící jednotlivými údy. Kristus zároveň své tělo „vydal za nás“ (srov. Gal 1:4 a Řím 8:32), pročež všichni, kteří Jeho oběť přijali, mohou svým způsobem mluvit o Jeho těle jako o „svém“, resp. přesněji „vydaném za sebe“.
8. Tj. skutečně lidské a skutečně Jeho.
9. O probodení Kristova srdce viz J 19:34.
10. Tj. uzavřít ránu po probodení a znovu začít fungovat.
11. Tj. metaforickým výkladem Vzkříšení. Obdobně i v případě analogie, kliček a transcendence.
12. Tj. uvěřme nejen v Kristovu zvěst, ale ve Vzkříšeného, který sám je „dveřmi ovcí“ (J 10:7).
13. Od hrobu, viz např. J 20:1.
14. Tj. u hrobu, u hrobky. Viz např. Mt 28:2.
15. V případě andělů není v Písmu o zářících vlasech řeč, autor snad předpokládá, že popis Krista ve Zj 1:14 či „Starého dnů“ v Dan 7:9 v tomto ohledu odpovídá i pro anděly. Evangelia v případě anděla (andělů) u Ježíšova hrobu hovoří o tom, že „zářili“ (resp. byli jako blesk), nikoli však o jejich vlasech.
16. Ženy, které šly k Ježíšovu hrobu, zde anděla (či anděly) v době svítání (Mt 28:1) spatřily – ve „světle svítání“ tedy nebyl průhledný, nebyl neviditelný.
17. Srov. Mk 16:5 „oděného rouchem bílým“.
18. Aluze na Mt 24:36.
19. Remonstrace, tj. námitka, protest, rozklad. Autor hrozí těm, kteří neuvěří biblické zvěsti o Vzkříšení, že budou zahanbeni a rozdrceni zjištěním, že se mýlili.
