Upozorňujeme, že uvedený text nemusí vyjadřovat učení Církve Nový Život.
Báseň, kterou sepsal roku 1712 slavný anglický básník Alexander Pope (1688-1744).
 |
|
| Alexander Pope zdroj: wikimedia.org |
JISKRO, ty z nebes živá,
skonči, co k smrti bývá.1
Naděj’ třesa, trvá letmé,
bolest, blaho, v smrti je mé.2
Skonči, Přírodo, svůj svár,
nech k životu dojít můj zmar.3
Slyš! Andělé šeptají:
sesterský duchu, odejdi!
Co mne to pohlcuje,
smysl’ loupí, oslepuje,
elán topí, dech bere?4
Řekni mi, duše, to smrt je?
Svět se ztrácí v dáli, mizí,
Nebe mé oči již zří,
slyším hlas serafů.
Půjčte mi svá křídla! Vzhůru!5
HROBE, KDE JEN MÁŠ SVOU VÝHRU?
SMRTI, KDE OSTEN TVŮJ?6
1. Autor prosí, aby „jiskra“ z ohně věčného života ukončila jeho smrtelnou existenci a započala tu nesmrtelnou.
2. Básník v těchto dvou verších kupí své protikladné hodnocení a protikladné dojmy ze smrti: umírání probíhá s třesením, ale je plné naděje (v to, co bude následovat); trvá dlouho, vleče se, ale zároveň je (oproti celé nadcházející věčnosti) jen letmou záležitostí; je v něm přítomná bolest, ale (díky tomu, co po něm bude následovat) je zároveň událostí radostnou.
3. Pope již dále nechce vzdorovat smrti, těší se, že jeho zmírání bude znamenat počátek věčného života.
4. Druhá sloka popisuje probíhající smrt, kterou básník v první sloce očekával.
5. Ve třetí sloce pak autor popisuje smrtí zahájený přechod do věčného života.
6. Závěrečný kuplet je citací 1Kor 15:55, v originále citováno dle KJV.
