Ludwig Öttinger – Stručná a jednoduchá srdečná teologie
Část I. O věčném záměru Božím
Kapitola 1. O věčném záměru
1. Co je tedy to tajemství Boha Otce a Krista?
Tvrzení: Boží záměr oslavit Otce i Syna, [který Bůh] pojal [již] před ustanovením světa v Kristu Ježíši (Ef 3:11). [I] když byl dříve skrytý, nyní je však zjevný.
2. Jaký je tedy konečný účel Božího záměru?
Tvrzení: Aby byl Otec uctěn v Synu (Jan 14:13).
3. Kdy se to v plné míře uskuteční?
Tvrzení: Až všechno stvoření uzná, že Ježíš Kristus je Pán (Fil 2:10).
4. Nebylo by tedy dostačující, kdyby se řeklo, že konečný účel [stvoření a existence] celého světa bylo zjevení Božích vlastností?
Tvrzení: Ne, svaté Písmo nás totiž neustále odkazuje na Krista. Mimo to, Boží vlastnosti nemohou být poznány lépe než z tajemství Boha a Krista, neboť Boží moudrost se ukazuje v Jeho věčném záměru (1Kor 2:7), Boží láska [se ukazuje] v tom nejvyšším daru – v Jeho Synu (Jan 3:16) – [a] Boží moc ve vzkříšení Krista ze smrti (Ef 1:12).
5. Záleží to tedy [jen] na Kristu samotném. Co ale Boha přimělo, aby pojal takový záměr?
Tvrzení: Zalíbení v Jeho vůli (Ef 1:5). V ní máme spočívat.
6. Co [v sobě] ale Boží zalíbení zahrnuje?
Tvrzení: To se dozvídáme částečně z Kol 1:19-20, částečně z Ef 1:9-10. Na prvním [zmíněném] místě Pavel píše: „(Bohu Otci) se blaze zalíbilo, aby v Něm (v Jeho Synu) přebývala všechna plnost a aby skrze Něj se sebou vše usmířil – ať už věci na zemi, nebo v nebesích – když učinil pokoj skrze krev Jeho kříže, skrze Něj.“ Na druhém místě ale Pavel s vděčností vůči Bohu uznává, že nám odhalil tajemství své vůle, podle svého zalíbení, jež předuložil v Něm (svém Synu): aby při uspořádání plnosti časů shromáždil všechno společně v Kristu, jak [to, co je] na nebesích, tak [to, co] je na zemi. Boží záměr se tudíž vztahuje na vše, co je na nebesích i na zemi.
7. To jsou velké záměry Boží, které nutně musí dosahovat věčnosti.
Tvrzení: Ano, a proto se to také nazývá věčný záměr.
8. Tento Boží záměr tedy pochází z věčnosti a plyne zase zpět do věčnosti [stejně], jako se vlévá jeden proud [řeky] do druhého?
Tvrzení: Ano, tak to [přesně] je. Bůh zamýšlel svůj záměr [už] před ustanovením světa (Ef 1:4 a 3:11). [A] proto je to nazýváno tajemstvím, protože v nebi i na zemi bylo neznámé. Poté do téhož toužili nahlédnout i andělé (1Pt 1:12). Lidé sice měli již z ráje slovo zaslíbení, které se v následujících časech stále více rozvíjelo, ale bylo to jako slabé světlo na temném místě: do všech souvislostí Božích pravd mohlo být nahlédnuto jen velmi omezeně. Avšak poté, co byl rozzářen Kristus, se lidé hned doslechli o Božím záměru, o Božím plánování,1 o eonech2 či věčnostech – ve kterých bude Boží záměr postupně naplňován – a konečně také o dokončení Božího tajemství, jež jistotně nastane.
9. Vysvětlete mi o něco srozumitelněji, co jste říkali o Božím plánování a těch eonech.
Tvrzení: Tato slova jsou užívána, když je řeč o provedení Božího záměru; pak Bůh vše pěkně ve svém čase uskuteční (Kaz 3:11). [Bůh] pevně ustanovil pořádek, podle kterého by měla být postupně naplněna veškerá Jeho vůle. Tento řád časů a všeobecná Boží vláda v tom samém [řádu], podle kterých musí vše spolupůsobit k tomu hlavnímu účelu, se nazývá Boží správa. Boží moudrosti se zalíbilo tyto časy rozdělit na eony, tedy na věky3. Eon je jakýsi věk či význačná část Božího hospodaření, v němž je naplněna určitá část Božího záměru. Ve svatém Písmu se proto mluví o současném a budoucím eonu. V Ef 1:20n [apoštol] Pavel říká: Bůh posadil Krista po své pravici na nebesích, vysoko nad veškeré knížectví a moc i sílu i panování i nade všechna jména, která jsou jmenována, nejen v tomto věku světa, ale i v tom budoucím. Ano, sám Kristus o sobě hovoří podobně (Mt 12:32), říká tam: Tomu, kdo bude mluvit proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno, ani v tomto současném věku světa, ani v tom budoucím.
Tyto věky světa začaly [již] stvořením světa, což ukazuje první slovo b’rešit4 (Gn 1:1). Proto znamená před věky světa (1Kor 2:7) právě tolik jako před ustanovením světa (Ef 1:4). Skrze Krista je učiněn svět a také i věky světa (Žd 1:2). Proto je [Ježíš] nazýván Otcem věčností (Iz 9:6). Stvoření věků světa bylo obsaženo už v [samotném] slově, kterým bylo tvořeno: staň se! A toto slovo tedy dokáže svou moc, až se vše naplní. Současný věk světa má své trvání od počátku světa až do nejposlednějšího5 dne: a už v tomto je naplněna podstatná část Božího záměru, kvůli usmíření uskutečněnému v Něm (2Kor 5:19), kvůli církvi shromážděné díky evangeliu (Ef 3:10-11) a také kvůli prvotině Božího stvoření (Jk 1:18). Zbytek je ukryt v Božích pokladech a ve svatém Písmu není jasně ohlašován. Každý věk světa má vždy zase své menší světové věky. Proto mluví Písmo o věčnosti věčností, buď s, nebo bez jejich přesného určení. V nynějším věku světa se za „věčnost“, podle výpočtů pana Bengela, považuje 22222/9 let: tomuto odpovídají chronoi,6 které bychom mohli nazvat časoběhy [a] které tvoří jednu polovinu eonu. A ještě další časy, které trvají ještě kratší dobu než jeden chronos. Směřovalo se k tomu již ve Starém zákoně. Např. l’olam vaed,7 kde to první [slovo] může odpovídat obzvláště eonům, to druhé pak [může odpovídat] jistému chronu. Všechny tyto věky světa a zvláštní časoběhy Bůh – podle své největší svobody a nejvyšší moudrosti – uspořádal tak, aby byly již nyní ve své vzájemné návaznosti tak nezbytné jako např. běh Slunce.
10. Tak mi přece řekněte, jak dlouho by potom měl být zachován současný věk světa?
Tvrzení: Podle výpočtů [již] zesnulého dr. Bengela bude zachován 77777/9 let. Na čísle sedm přitom vidíme, jakou [roli] v tom hraje Boží moudrost: A tak se budou následující věky světa nepochybně všechny nacházet v krásném vztahu – jak jejich zvláštní části mezi sebou, tak ve srovnání se zbývajícími věky světa.
11. Jaký je ale důvod toho přesného určení zachování současného světa, jaké sám pan Bengel učinil?
Tvrzení: Svaté Písmo nám samotným dává [přímo] do ruky vodítko, zvláště u Daniela a ve Zjevení Janově jsou časy [rozděleny] na χρόνος8 a καιρός,9 ano, někdy [dokonce] i na měsíce a dny.
12. Přesahuje Zjevení Janovo současný svět? Hovoří také o naplnění Božího tajemství?
Tvrzení: Naplnění Božích tajemství, jak o něm zvěstoval10 svým služebníkům prorokům, je ohlášeno ve Zj 10:7. Je tam také [možné] s potěšením číst o Boží vládě (tj. způsobu, jak [Bůh] dosáhne – různými cestami, nejednou také oklikami [či] odklizením nepřátel z cesty – svého konečného záměru). Tato [Kniha] Zjevení předkládá také několik pohledů do jistě před námi stojícího úplného naplnění Božího záměru, např. [ve verších] 5:13 [nebo] 21:5. Ostatně, [text knihy Zjevení] se obšírně zastavuje u nového Jeruzaléma, Božího a Beránkova trůnu – [a] toho zbývajícího se dotkne [jen] krátce.
13. Věky světa budou mít tedy přeci [jen] svůj určitý cíl?
Tvrzení: Ano, poté, co [apoštol] Pavel v Žd 1:2 řekl, že Bůh skrze Krista učinil také věky světa, tak říká ve verších 10 a 11: A ty, Pane, na počátku založil jsi Zemi a díla rukou tvých jsou nebesa. Ona pominou, Ty ale zůstaneš; a všechno zastará jako roucho a svineš je jako oděv, i budou změněna. Ale Ty jsi stále tentýž a Tvá léta nepřestanou. Proto se o Boží věčnosti vždy říká: žije na věčnost věčností.
14. Když bude Boží úmysl, dle Zj 5:13, naplněn na všech tvorech, co nastane potom?
Tvrzení: Potom bude Bůh všechno ve všech. Bude vítězně dosaženo závěru, [který bude] k chvále jeho svrchované milosti (Ef 1:6). Ano, dokonce k chvále jeho skvosti (v. 14). Bůh je nejvyšší hlavní účel všeho (Žd 2:10), je ten, pro kterého je všechno a skrze kterého je všechno.
1. V orig. „o Boží ekonomii“ (von einer Öconomie Gottes), míněna je tzv. ekonomie spásy, tedy Boží plán spásy pro lidi.
2. Tj. věcích.
3. Dosl. „věčnosti“.
4. בְּרֵאשִׁית (heb. „na počátku“).
5. Dosl. „nejmladšího“.
6. Chronos v plurálu.
7. לְעֹולָם וָעֶֽד (heb. „na věky věků“).
8. Chronos, řec. čas, období, vymezený čas, plynutí času.
9. Kairos, řec. doba, čas, pravý čas, (subjektivně) příhodná či významná doba. V Bibli je užití tohoto slova také často spojené s naplněním nějakého očekávání či zaslíbení – „naplnil se čas“.
10. Dosl. „evangelizoval“.
