Báseň anglického „metafysického“ básníka George Herberta (1593—1633), otevírající1 druhou část („The Church“) jeho básnické sbírky The Temple: Sacred Poems and Private Ejaculations z roku 1633. Báseň Oltář je „carmen figuratum“, vizuální podoba básně tudíž konvenuje s jejím obsahem.
1. Při vstupu do druhé části sbírky, tj. „Církve“, je tím prvním, s čím se čtenář setkává báseň Oltář, obdobně jako byl ve Starém zákoně obětní oltář tím prvním „uvnitř“ Chrámu, s čím se věřící setkali.
2. Aluze na Ž 51:19, „oltářem“ (a potažmo i obětí) je v básni zkroušené srdce.
3. Aluze na Ex 20:25, podle kteréhož místa neměly být při tvorbě kamenného oltáře pro Hospodina kameny opracovány žádným (železným) nástrojem.
4. Aluze na Jer 23:29.
5. Aluze na Eze 36:26.
6. Aluze na Ž 103:1, v angličtině překládáno jako „vše, co je uvnitř mne“ („all that is within me“, KJV).
7. Aluze na Lk 19:40.
