Svatý sonet XIV:1 Buš na mé srdce, Bože trojjed’ný!2
John Donne
 |
| John Donne zdroj: wikimedia.org |
Buš na mé srdce, Bože trojjed’ný!
Dosuds jen klep’l, vál, zářil, snažil se,
’bych moh’ povstat a stát. Teď svrhni mne,
mocí dobij, duj, dšti, ’čiň mne novým!
Jak město zabrané j’nému patřím.
Chci tě vpustit, však (ach!) bezvýsledně!
Rozum, tvůj místokrál, střežit mne měl –
zachvácen je, byv slabým, nevěrným.
Miluji tě vroucně, tvou lásku chci,
tvému nepříteli jsem však zasnouben.
Rozveď, rozvaž, ten svazek zas přetni,
vezmi mne k sobě, zajmi! Svoboden
být nemůžu, než když mne zotročíš,
nikdy ctnostný, leda se mne zmocníš…
1. „Dle řazení westmorelandského rukopisu (1620), sestaveného Rowlandem Woodwardem.
2. V originále jde o sonet, sepsaný jambickým pentametrem. V přebásnění zůstal zachován pouze počet slabik, nikoli jamby. Struktura „rýmů“ zůstává v podstatě zachována (ačkoli v přebásněné podobě do češtiny vesměs nejde o rýmy, ale o asonance): první dvě čtyřverší obsahují „rým“ obkročný, třetí čtyřverší „rým“ střídavý a závěrečný couplet „rým“ sdružený (a b b a; a b b a; c d c d; e e).
