Pro zlepšení vzhledu použijte prosím prohlížeč s podporou CSS.

Jan Hlaváč „Kapita“: Kázání na Jak 1

21.10.2014

Upozorňujeme, že uvedený text nemusí vyjadřovat učení Církve Nový Život.

Nešporní kázání na první kapitolu Jakubovy epištoly ze souboru kázání bratrského duchovního a jednoho ze spolupracovníků na překladu Bible kralické Jana Hlaváče „Kapity“, nazvaného „Postilla, to jest Kázání, kteráž na řeči Boží ke dnům svátečním přináležející přes celý rok činěna bývají. V nichž po částkách artikulové víry obecné křesťanské se vysvětlují. Sepsána jako předně pro Boží čest a chválu, tak i pro vzdělání církve Kristovy i každého ouda jejího, až i pro pomoc všechněm věrným kazatelům, slovem Páně v církvi přisluhujícím.“ Přinášíme přepis do latinky z posmrtného vydání Postilly z roku 1615.

 

Nešpor

 

Řeč Pána našeho Ježíše Krista ve svatém dnešním evangelium předložená, a ranního času nám vysvětlená, měla každého pravého křesťana a všechny nás probuditi k tomu, abychom ve zdejších bídách zde na světě zůstávajíce, Pánu Bohu svému rádi se modlili a tak jej poklonami našimi ctili. A to abychom tím pilněji a tím horlivěji činili, čím více vidíme, že se modlitba pravá od mnohých opouští1 a zanedbává, u některých pak za příliš farizejskou věc a náboženství zbytečné se pokládá. Má jistě v paměti nám to býti, což dí Pán: „Prostež a vezmete“.2 Protož i ve chvilku nešporní tohoto dne Páně modlitebného k vykonávání poct a modliteb pokorných Pánu Bohu našemu shromáždili jsme se. K čemuž ještě Božím slovem probuditi se máme. Abychom i tomu se poučili, jací máme modlitebníci býti, chceme-li, aby Pán Bůh nás vyslýchal a žádosti naše naplňoval: O tom slyšme epištolu:


Jakub I.


„Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe. Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle. Vzhlédl se3 zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl. Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný,4 ale činitel skutku, [ten, pravím,] blahoslavený bude v skutku svém. Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a[však] v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství. Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.“5

 
Kdo chce ve svých modlitbách být příjemný Pánu Bohu, a obdržeti to, čehož žádá, ten se má o to starati, aby v pravdě pobožný byl a živ byl spravedlivě. Byl pověděl svatý David v Žalmu 66: „Kdybych byl patřil k nepravosti srdcem svým,“ totiž kdybych já byl nepříjemný a nepobožný, „nebyl by mě vyslyšel [Pán].“6 A vůbec lidé tak smýšleli, jak onen slepý vyznával: „Víme pak, že Bůh hříšných neslyší.“7 Když tedy chce slyšen být od Boha, ten musí tak živ býti, aby ho svědomí jeho před Bohem na modlitbě nezahanbovalo a Boha vzývati8 nepřekáželo, když by mu nějakou nepravost v srdci jeho ukazovalo. Jací tedy máme býti modlitebníci, učí nás tato Epištola, v níž tyto zprávy a regule života našeho se předkládají a k těm, kteréž jsme dnes týden,9 z též Epištoly svatého Jakuba slyšeli, přinášejí:

  1. Máme býti činitelé slova, a ne posluchači toliko.
  2. Jazyk svůj máme skrocovati.10 
  3. Milosrdenství k svým bližním činiti.
  4. Ostříhati samých sebe od poškvrn11 světa.

O první částce


Dí svatý Jakub: „Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko.“ Maličko výše mluvil svatý Jakub o slovu pravdy, jímž nás Bůh sobě znovu rodí a dal naučení, abychom to svaté Boží slovo přijímali v srdce naše, kteréž duše naše spasiti může: Aby pak někdo nemyslil, že dosti na tom jest, slyšeti jen to slovo pravdy a je přijíti12 povolením jemu ve všem, tou příčinou ještě přidal Jakub tato slova: „Buďtež pak činitelé slova“. Jako by řekl: Nemusíte dosti mít na slyšení a přijímání slova kázaného, ale musíte je v skutku činit a ostříhati toho, což ono přikazuje. Takť jistě Duch Páně všech časů13 lidi napomínáť k tomu, aby skutečně to činili, což slovo Boží káže. Tak Kristus Pán dí: Že „blahoslavení jsou ti, kteříž slyší slovo Boží a ostříhají jeho“.14 Tak ve Čtení svatého Matouše v kapitole 7. toho, kdož slyší slovo Boží a ostříhá jeho, přirovnal k člověku stavějícímu svůj dům na skále. Protož i tuto tentýž Duch Páně skrze svatého Jakuba dí: „Buďtež činitelé slova“.

  1. Dí: „Buďtež“. Tím slovem se ukazuje rozkaz a poručení Ducha Božího o tom, jací a kdo máme býti. Nedí: Stavějte se za ty, že [j]ste pobožní, věřící, poslušní, to o sobě pravte, štědře se k tomu přiznávejte, ale dí: „Buďtež“.
     
  2. Dí: „činitelé slova“. Činitelem slova býti jest:15 

    1. Právě16 věřiti v Syna Božího, Pána Ježíše Krista. Neb tak sám dí Boží Syn: „Totož jest dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal“.17 
    2. Nový život z víry při sobě prokazovati, pečovati o to, aby se tvé obcování srovnávalo s učením, kteréžť se předkládá v Božím slovu. Což se zapovídá, toho snažně aby utíkal, což se přikazuje, to vše s milostí rád ochotně aby činil, hříchů pak aby se nedopouštěl a v nich proti svědomí nezůstával. 
       
  3. Dí: „a ne posluchač toliko“, totiž, obojího jest potřeba: i poslouchati i činiti, jedno nemá býti bez druhého, ač lidé raději slyší, nežli činí. Jsouť pak posluchači trojí:

    1. Ježto neradi slyší slova a vzdalují se jeho.18 
    2. Ježto rádi slyší, ale nezachovávají ho.
    3. Ježto slyší i činí je.

O prvních svatý Jakub nic nepraví tuto: Neb kteříž slyšet nechtí, k těm co by pravil? Tedy nic v nich neprospěje: Protož nejlépe ty, kdož slyšet nechtějí, mlčením pomíjeti. Těch druhých, kteříž slyší a nečiní, dotýká19 tuto svatý Jakub a napomíná jich, aby také tak dělali a tak činili, jak se jim káže a to pro tyto dvě příčiny:

  1. Aby jsouce jen posluchači, sami se tím neoklamávali a potom škodně20  pykati21  svého náboženství nemuseli. Mnohoť jest lidí, ješto se tím hrubě svodí, když se domnívají, že na tom dosti jest, že k Božímu slovu v den sváteční jdou, je slyší, pamatují, sobě i jiným připomínají, svátosti krve a těla Páně užívají, vyznáním víry se ozdobují, ano nebožátka potom když oleje pravdy v těchto svých lampách nemají, vně za dveřmi musejí:22 neprospěje jim to nic, že slovo Boží slýchávali, kázávali i divy činili,23 svátosti užívali. Ó jak velmi sami se zklamají.
     
  2. Nebo takoví bývají podobní muži marnému, vzhledajícímu se v zrcadlo a tak zase jakýž prve byl, odcházejícímu: ješto co mu prospělo, že se vzhlédl, neošetřil se nic, jakýž prve přišel, takovýž zůstal a jaký jest, zapomněl; tak tento: přišel na kázání, poslechl, pohleděl na sebe, jestli on takový, či nic, šel zas a to co slyšel, z paměti pustil. K takovým přináležejí ona slova Kristova, kteráž napsal svatý Lukáš v 8. kapit[ole]: „Protož vizte, jak slyšíte.“24 

O třetích posluchačích tuto svatý Jakub nejvíc mluví a napomíná nás, abychom i slyšeli i činili: Takové připodobňuje k muži vzhlédajícímu se v dokonalý zákon svobody, zůstávajícímu v něm a svědectví to o něm vydává:

  1. Že jest posluchač nezapomínatedlný.25 
  2. Že jest činitel skutku.
  3. Že jest ten blahoslavený v skutku svém, to jest, v tom svém poslušenství Zákona a Evangelium, kterýmž i věří i z víry činí to, což se káže.

O druhé částce


Dí: „zdá[-]li se pak komu z vás, že jest nábožný a nezkrocuje jazyka svého, takového marné jest náboženství“.26 Těmi slovy učí nás svatý Jakub, abychom jazyk svůj skrocovali,27 čehož jestliže bychom nečinili, v pravdě nábožní ani slouti ani býti bychom nemohli. Jak jest potřebné skrocování jazyka, to se může z[e] slov téhož apoštola, svatého Jakuba, z kapitoly 3. poznati. Neb dí: „Jazyk malý úd jest a veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les spálí! A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti.“28 Skrocovati jazyk, jest zdržovati jej, aby jména Božího nadarmo nebral, zle, hříšně, pověrně29 jeho nevzýval, ovšem jména Božího sobě nezlehčoval, jemu se nikdy nerouhal. Item,30 jest nemilovati křivého svědectví proti bližnímu svému. Jest také vystříhati se, aby jazykem svým bližnímu neutrhal, nezlořečil mu, nelál,31 v jiných nezlehčoval,32 nepomlouval, [v]zpurně, pyšně, důtklivě jemu neodpovídal, zle, hříšně nečistě, nevážně nic nemluvil, ale slova svá jako na vážkách aby vážil. Nebo v těch věcech když jazyka svého nezdržují, lidé často a velice hřeší, pána Boha hněvají, při svém pak svědomí nemalou škodu trpěti musejí. Protož dobře Sírach v Eklezisastiku dí v[e] 28. kapitole: „Ej, ohradíš pilně dědictví své trním a jazyku svém zdělej dveře a závory“,33  totiž pilně zavírej ústa ať jazyk něčeho škodného nepromluví. Ano i přirození samo nás k tomu vede, aby jazyk předně zdržován byl, neb dvojí hradbou jej ohradilo, pysky, a zubami, ješto při jiných smyslech, očích a uších, není toho: také dvě oči, dvoje uši máme, jazyk jediný: abychom víc slyšeli i viděli, méně mluvili.

O třetí částce


Dí: „Náboženství čisté a neposkvrněné toto jest: navštěvovati sirotky a vdovy v soužení jejich. Čímž nás k tomu vede svatý Jakub, abychom milosrdenství k bližním svým, zvláště pak nuzným sirotkům a vdovám činili a podlé toho všechněm, kdožbykoli jaký nedostatek trpěli:

  1. Abychom zvláštně se šetřili takovým neškoditi a v ničem jim neubližovati.
  2. Abychom je chránili před těmi, kteříž by jim ubližovali.
  3. Abychom z lásky dobře jim činili a z[e] statků svých jim udíleli, pamatujíce na to, co dí Kristus: „Co jste mému nejmenšímu učinili, mě jste učinili“.34 

O čtvrté částce


Dí: „A ostříhati sebe neposkvrněného od světa.“35 Na světě co jest, jaké žádosti, píše svatý Jan:36 opatrovati to každý má, aby jsa na světě od světa poskvrněn a nakažen pýchou, nevěrou a neposlušenstvím, nečistotou nebyl: sic jináče což prospěje, by pak jiným dobře činil, kdyžby sám sobě uškodil.

 


 

1. Tj. zanechat, opomíjet.
2. Jan 16:24.
3. Tj. podíval se, zadíval se.
4. Tj. zapomětlivý.
5. Jak 1:22-27.
6. Ž 66:18.
7. Jan 9:31.
8. Tj. volat k Bohu o pomoc.
9. Tj. tento týden.
10. Tj. krotit.
11. Tj. znečištění, hříšnosti.
12. Tj. přiblížit se mu.
13. Tj. vždy.
14. Lk 11:28.
15. Tj. znamená.
16. Tj. správně, náležitě, pravdivě.
17. Jan 6:29. Kapita cituje část verše nepřesně, namísto slov psaných kurzívou uvádí: „kterýž mne“, čímž by však verš odkazoval na Boha Otce, nikoli na Syna, jak Kapita zmiňuje v předchozí větě a jak ostatně uvádí i samotný užitý biblický verš.
18. Tj. od něho.
19. Tj. těm se věnuje, k těm se obrací.
20. Tj. škodlivě, ke škodě nebo zbytečně.
21. Tj. litovat, želet.
22. Aluze na podobenství o deseti pannách, srov. Mt 25:1-12.
23. Srov. Mt 7:22-23.
24. Lk. 8;18
25. Tj. nezapomínající.
26. Jak 1:26.
27. Tj. krotili.
28. Jak 3:5.
29. Tj. pověrčivě.
30. Lat. dále, rovněž.
31. Tj. nespílal, nenadával.
32. Tj. nehaněl před druhými.
33. Kniha moudrosti Ježíše syna Sírachova 28:24-25.
34. Mt 25:40.
35. Jak 1:27.
36. Viz 1J 2:16.

Zasílání bulletinu informující o aktuálním dění na webu Církve Nový Život

Pokud si přejete, aby na Vaši e-mailovou adresu byl jednou měsíčně zasílán Bulletin Církve Nový Život s aktuálními články, vyplňte prosím svou e-mailovou adresu do pole níže. Vyplněním adresy poskytujete Církvi Nový Život souhlas se zasíláním pravidelných e-mailových sdělení na níže uvedenou adresu. Zasílání můžete kdykoli zrušit.

© Církev Nový Život, všechna práva vyhrazena. Všechny publikované materiály jsou chráněné autorským právem a jejich vnější užití je možné jen s písemným svolením autora.