Od tří let jsem nosila brýle a můj zrak se stále zhoršoval. V devíti letech už byla operace zcela nevyhnutelná. Měla jsem 4 a 4,5 dioptrie, ale když jsem si sundala brýle, začala jsem okamžitě šilhat směrem k nosu a neviděla jsem už téměř nic. Rozeznávala jsem pouze barvu, která převládala v okolním prostoru.
Plánovaná operace byla velice riziková a hrozilo, že při nezdaru oslepnu docela. Moji rodiče měli proto velké obavy. V té době jsme se dozvěděli o křesťanské konferenci, která se měla konat v Praze. Neváhali jsme ani chvíli a vypravili jsme se tam.
Stadion byl plný lidí. Na pódiu stál muž, který kázal o Bohu a také o tom, že Ježíš Kristus zemřel i za naše nemoci a já teď mohu být uzdravena. Na pokyn kazatele jsem zvedla ruce a začala zpívat společnou píseň. Trvalo to asi 15 minut. Říkala jsem Bohu: "Nerozumím tomu, ale pokud je to pravda, prosím, Bože, uzdrav mě." Když píseň skončila a já jsem dala ruce dolů, byly moje oči úplně v pořádku. Rozeznávala jsem v davu známé lidi, přečetla jsem si i vyvěšený nápis nad pódiem. To všechno byly věci, které pro mě předtím byly bez brýlí nemožné.
Po návratu jsem navštívila odborného lékaře a nechala si udělat všechny oční testy. Výsledek byl zcela jednoznačný: můj zrak je naprosto v pořádku, Bůh mě uzdravil.
