Do svých 15 let jsem žila naprosto "normální" život. Můj svět, který jsem milovala a měla jsem pocit naprosté svobody, se odvíjel školou, diskotékou, návštěvou různých vináren a restaurací. Přestože jsem na můj vkus neměla příliš "svobodomyslné" rodiče, čas od času se mi podařilo je přemluvit, abych nemusela trávit víkend s nimi na chatě, ale doma ve společnosti mých vrstevníků. Což samozřejmě dle toho i vypadalo.
V té době jsem se mimo mých přátel (stejně zaměřených, jako já) ještě kontaktovala s jednou zamindrákovanou kamarádkou z místa bydliště. Ta byla jednoho dne pozvaná na setkání do církve, o kterém se mnou nechtěla ani mluvit, protože se bála mého výsměchu. Pravda byla ale taková, že jsem byla naprosto ohromená, že v dnešní době existují lidé, kteří mi připadají, že vypadli odněkud ze středověku! No a začala jsem na ní naléhat, ať mě vezme s sebou. Po kratší slovní přestřelce jsme zašly za dotyčným člověkem, který jí pozval a schválil mi můj úmysl přijít.
Program v církvi byl natolik odlišný od všeho, co jsem doposud znala, že jsem se rozhodla přijít na další setkání. Mohu říct, že jsem snad ničemu nerozuměla, ale přesto bylo něco, co mě nepochopitelně přitahovalo. Za 2-3 měsíce jsem měla nové přátele, se kterými jsem ráda trávila čas, ale se kterými jsem se o Bohu nehodlala bavit, protože mě přece bylo naprosto jasné, že Bůh prostě není.
Ale On navzdory mému přesvědčení se mnou začal jednat: po jednom setkání, kdy jsem si dělala legraci ze stvoření, se mi během modliteb začaly řinout slzy z očí, aniž bych věděla proč! Připadala jsem si dost trapně:za prvé nevím, co se děje a nemohu to zastavit a za druhé to naprosto rozbije mé image sebejisté a tvrdé ženy! Byla jsem ráda, když byl konec, nikdo se mě na nic neptal a já mohla jít domů. Ještě po cestě jsem si nadávala!
Doma jsem pak rychle ulehla, abych se z toho vyspala. Ale další překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat! Té noci se mi zdál sen, ve kterém jsem přišla k hromadě ryb. Při bližším prozkoumání jsem zjistila, že v hromadě jsou jak živé, tak mrtvé ryby. Proto jsem si sedla a začala je oddělovat na dvě hromady: živé na jednu stranu, mrtvé na druhou stranu. Když sen skončil, probudila jsem se a hned slyšela hlas: "Ty mrtvé ryby jsou ti, kteří ve mně nevěří a mezi ně patříš i Ty".
Mohu říct, že mi to stále ještě nedocházelo! Má reakce nebyl údiv, ani zděšení, ale jen konstatování: "já se přece na nic neptala!"
Nicméně jsem sen vyprávěla někomu v církvi a dotyčný mi řekl, že je v Bibli podobný příběh. (o rybářské síti).
Ačkoliv jsem nevěřila tomu, že Bible je Boží slovo, přesto jsem se zdráhala ji číst, nebo dokonce snad vlastnit. A abych vyhověla mé přítelkyni, půjčila jsem si před začátkem její Bibli. Namátkou jsem někde otevřela (stejně jsem neměla žádný přehled o skladbě knih) a zrak mi padl na slova, která prošla celou mou bytostí! "Jaký jste tehdy měli užitek z věcí, za které se nyní stydíte? Konec všech těch věcí je smrt!"
Mohu říct, že se mnou hned tak něco neotřáslo, ale toto byl takový zásah, že před ním nešlo nikam uhnout! V té chvíli mi došlo, nebo spíše bylo zjeveno Bohem, jak hrozný život jsem vedla, že se za něj stydím a že Bůh to vše vidí. Nemám žádnou šanci, abych tu špínu před Ním zamaskovala! Bylo mi opravdu hrozně! Nevím, jak dlouho jsem tam ohromeně stála, ale v ten moment už nebyly žádné pochybnosti - Bůh prostě je!
Tato skutečnost se udála před 20 lety, ale velmi výrazně ovlivnila směr mého života! Za ty roky se stalo mnoho dalších fantastických věcí, ve kterých Bůh projevil svou moc požehnáním, uzdravením, vysvobozením, ... Pro mne ale největším zázrakem zůstává, že mně přesvědčil o své existenci!
