Odmala jsem se potýkala se šilháním a dalekozrakostí. V šesti letech jsem byla na operaci, po které se šilhání celkem srovnalo. Nicméně i nadále jsem musela nosit brýle zhruba 1,5 dioptrie silné. Když jsem vycházela ze základní školy, oční lékař mi řekl, ať se smířím s tím, že lepší to už nebude. „Když to prý půjde hodně dobře, tak to ještě nějaký rok bude stejné. Ale spíš se to bude brzy zhoršovat," sdělil mi.
V 17 letech jsem uvěřila v Ježíše Krista a vydala mu svůj život. Když jsem se z bible dozvěděla, že Bůh chce, abych byla zdravá, požádala jsem vedoucí církve o modlitbu. Nic jsem v tu chvíli necítila, navenek se hned nic nezměnilo. Ale věděla jsem, že uzdravení se nemusí projevit hned. Po nějaké době jsem si všimla, že když si vezmu brýle, rozbolí mě oči a hlava. Nevěděla jsem, co se děje, proto jsem ve svých 20 letech zašla znovu na kontrolu. Lékařka mi po vyšetření řekla: „Myslím, že žádné brýle nepotřebujete. Kdybyste je hodně chtěla, můžu vám napsat 1/4 dioptrie, ale podle mě to není vůbec potřeba." Když jsem pak tuto radostnou novinu říkala svým známým, někteří se jen usmívali a říkali: „Uvidíme za pár let ..."
A uvidělo se. Nedávno jsem byla po deseti letech opět na kontrole - mé oči jsou i po těchto deseti letech stále zdravé!
