Matouš 19:1 I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se z Galilee, a přišel do končin Judských za Jordán.
Marek 10:32 Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,
Lukáš 19:2 A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý. 3 I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl. 4 A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl; neb tudy měl jíti. 5 A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati. 6 I sstoupil rychle, a přijal jej radostně.
Jan 12:12 Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma, 13 Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.
Zachariáš 9:9 Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.
Velikonoční události v Jeruzalémě před Ježíšovým ukřižováním nebyly nahodilé. Ježíš je měl zcela pod kontrolou a vedl je tak, aby se Židé jako národ museli rozhodnout, jestli ho přijmou jako Mesiáše, nebo zda Ho odmítnou.
Ježíš v rámci své pozemské služby učinil vše, aby ho každý člověk mohl poznat jako vykupitele. Poslední události před ukřižováním pak Ježíš vedl tak, aby se Židé jako národ museli jednoznačně rozhodnout, zda ho jako vykupitele přijmou či odmítnou.
Když Ježíš svoji veřejnou službu ukončil, vydal se z Galilee do Jeruzaléma (Mat 19:1). Od té chvíle bylo zřejmé, že se načala poslední kapitola Ježíšova pozemského působení a že se velmi rychle, za několik málo dní, naplní proroctví o jeho ukřižování a vzkříšení. To vnímali i učedníci a velmi se báli (Mar 10:32).
Cestou do Jeruzaléma Ježíš vzkříšením Lazara ukázal paralelu se svou smrtí a vzkříšením. Stále také trvala šance k obrácení, jak je vidět na obrácení a pokání celníka Zachea (Luk 19:2-9). Zacheovo obrácení se odehrálo v jedné z posledních chvil Ježíšova pozemského působení.
Události Ježíšova příchodu do Jeruzaléma se nevyvíjely spontánně, ačkoli to tak může vypadat. Ve skutečnosti měl Ježíš situaci pod kontrolou, dá se dokonce říci, že vývoj událostí utvářel. Samotný vstup do Jeruzaléma, tedy Ježíšův královský vjezd (J 12:12-13), byl nejen naplněním Zachariášova proroctví (Zach 9:9), ale také činem, kterým Ježíš ukázal, že de facto přinutí Jeruzalémské představitele k rozhodnutí.
Následně Ježíš donutil elity národa zaujmout jasný postoj k Němu i vymítáním kupců z chrámu, tvrdým odsouzením farizejského učení a praktik, obviněním farizeů z pokrytectví, z toho, že mu usilují o život. A naprosto jasně se deklaroval jako Mesiáš. Židé se jako národ tedy museli rozhodnout, jestli Ježíše přijmou jako Mesiáše, nebo Ho odmítnou a vydají na smrt. Byla to poslední šance pro židovský národ Mesiáše poznat a přijmout.
Je v tom i paralela s poslední dobou a druhým příchodem Krista – Bůh rovněž učiní vše, co je potřebné a možné, aby každý člověk mohl být zachráněn, a až nazná, že více učinit už možné není, dostanou události podobně jako v týdnu před Ježíšovým ukřižováním rychlý spád.
Váhání a odkládání přijetí Krista až na poslední dny je – nejen z tohoto důvodu - zcela nevhodné. V Jeruzalémě se lidé museli pojednou velmi rychle rozhodnout, zda se přidají ke Kristu, nebo zda se budou podílet na jeho ukřižování. I v posledních dnech poslední doby budou lidé postaveni před tuto volbu a okolnosti, strach z následků apod., způsobí, že váhající lidé Krista nepřijmou.
Bůh čas od času staví národy i jednotlivce do situace, kdy se musí jednoznačně rozhodnout a nelze se tomuto rozhodnutí vyhnout. Není moudré nechat situaci dojít do tohoto bodu, ale dělat věci, tehdy, kdy je situace či atmosféra příznivá. Je mnohem lepší přijít k Bohu sám, než když nás Bůh přinutí udělat rozhodnutí.
