Jozue 1:8 Neodejdeť kniha zákona tohoto od úst tvých, ale přemyšlovati budeš o něm dnem i nocí, abys ostříhal a činil všecko podlé toho, což psáno jest v něm; nebo tehdáž šťastný budeš na cestách svých, a tehdáž opatrný budeš.
Lukáš 4:18 Duch Páně nade mnou, protože pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati zkroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti soužené v svobodu, 19 A zvěstovati léto Páně vzácné.
Izajáš 61:1 Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou, proto že pomazal mne Hospodin, abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvázal rány skroušených srdcem, abych vyhlásil jatým svobodu, a vězňům otevření žaláře, 2 Abych vyhlásil léto milostivé Hospodinovo, a den pomsty Boha našeho, abych těšil všecky kvílící, 3 Abych způsobil radost kvílícím Sionským, a dal jim okrasu místo popela, olej veselé místo smutku, oděv chvály místo ducha sevřeného. I nazvání budou stromové spravedlnosti, štípení Hospodinovo, abych oslavován byl.
Jan 10:10 Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly. 11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
Ježíš přinesl lidem život a hojnost. Tak to říká, a tak to skutečně je. Jediné, co je třeba udělat pro to, abychom mohli zažívat naplňování tohoto jeho tvrzení ve svém vlastním životě, je chodit ve světle Božího Slova - znát ho a jednat podle něj (Luk 4:18,19, Iz 61:1,2, Jan 10:10).
Bůh nás ne náhodou vyzývá, abychom sledovali Jeho Slovo - platilo to pro Jozue, a úplně stejně to platí dnes pro nás (Joz 1:8).
Jestliže je Boží Slovo spolu s Kristem základem, na kterém pevně stojíme (jak církev, tak jeden každý z nás), nemusíme se obávat okolností. Nemusíme mít strachy a obavy, které obzvláště v poslední době prožívá svět. Z Písma čerpáme světlo i sílu. Ježíš říká: Když přichází nepřítel, já přicházím také (Jan 10:10). To je zázemí vpravdě fantastické.
Křesťané tomuto však často nevěří. Proto podléhají obavám z ekonomické krize či pandemií. Proto stále ve svých životech nezažívají ten rok hojnosti, o němž Ježíš mluví například v Luk 4:18).
Řešení není v přijímání receptů, jimiž se s problémy snaží vypořádat svět, ale v naprostém obrácení se ke světlu Božího Slova. Jedině když skutečně uvěříme Božím zaslíbením obsaženým v Jeho Slově, změníme smýšlení, a na základě toho pak i jednání. A zjistíme (uvěříme tomu), že Ježíšova Slova byla určena právě nám a že jejich dopad - trvalé požehnání budeme reálně zažívat v životě. Ti, kdo to už udělali, vědí, že to skutečně funguje.
A nejen to - požehnání, jímž nás Bůh zahrne, bude tak hojné, že skrze nás bude proudit dál - k dalším lidem. Jako Boží děti (Boží lid) jsme totiž účastníky smlouvy, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem, a ta hovoří jasně. Pokud kdo patří Kristu, skrze víru se stává Abrahamovým potomkem a dědicem.
Nikoli ale jen pasivním příjemcem požehnání, ale tím, kdo na něm v souladu s Písmem pracuje. Semeno, které zasívá, se vrací v podobě úrody. Jemu, i dalším lidem. V první řadě proto mysleme na Pána, úroda se dostaví zcela jistě. Když my pamatujeme na Něj, On pamatuje na nás.
