Exodus 3:7 Jemužto řekl Hospodin: Zřetelně viděl jsem trápení lidu mého, kterýž jest v Egyptě; a křik jejich pro přísnost úředníků jeho slyšel jsem; nebo znám bolesti jeho. 8 Protož jsem sstoupil, abych vysvobodil jej z ruky Egyptských, a vyvedl jej z země té do země dobré a prostranné, do země oplývající mlékem a strdí, na místa Kananejského a Hetejského, a Amorejského a Ferezejského, a Hevejského a Jebuzejského. 9 Nebo nyní, aj, křik synů Izraelských přišel ke mně; viděl jsem také i ssoužení, jímž je ssužují Egyptští. 10 Protož, nyní poď a pošli tě k Faraonovi; a vyvedeš lid můj, syny Izraelské z Egypta.
2 Petrova 1:3 Jakož nám od jeho Božské moci všecko, což potřebí bylo k životu a ku zbožnosti, darováno jest, skrze známost toho, kterýž povolal nás k slávě a k ctnosti.
Svoboda patří mezi to nejcennější, co jsme v Ježíši Kristu získali. Míra svobody, již ve svém životě reálně užíváme, nezávisí na okolnostech kolem nás, ale na tom, jak žijeme s Bohem. Vysvobození, jež nám Bůh v Ježíši Kristu dal, je totiž dokonalé, ačkoli mnozí o tom pochybují. A ve chvíli, kdy se Bůh rozhodl, že nás tímto vysvobozením zaopatří, je také již hotové. Důkaz o tom, stejně jako obraz našeho vysvobození, můžeme nejlépe vidět na vytržení Izraele z Egypta.
V Mojžíšových knihách se dočítáme, jak vysvobození funguje, na čem je závislé, jak jej lze získat, i jak jej naplno užívat. Je to jednoduché. Když Izraelci volali k Bohu, On se rozhodl, že je vyslyší (Exodus 3:7-10). A jakmile se rozhodl, že svůj lid osvobodí, nebylo síly, která by toto vítězství mohla zvrátit. Navzdory tomu, že viditelně se naplňovalo až postupně, tak okamžikem, kdy se pro vysvobození Izraele z Egypta Bůh rozhodl, bylo kompletně hotové. Jediný, kdo mohl toto vítězství Izraelcům zkomplikovat, byli Izraelci sami. A to také - ke své vlastní škodě a k našemu poučení - udělali. Tím, že se přiklonili zpátky ke svým egyptským modlám, tím, že začali litovat odchodu z Egypta, tím že přestali věřit Bohu a uvěřili svému strachu (ačkoli se na vlastní oči a kůži mohli mnohokrát přesvědčit o jeho moci a síle a o tom, že je na jejich straně).
Dnes to funguje obdobně. Ten, kdo se bojí přiznat se k Pánu, ten, kdo se nechá zastrašit od života s Bohem svými přáteli či příbuznými. Ten, kdo jednou nohou zůstává ve starém životě, ten, kdo nevěří, že jej Bůh provede přes překážky. Je to proto, že svému vysvobození pořádně nevěří. Pak bude podobně jako Izraelci bloudit na poušti mezi starým životem v Egyptě a svobodným životem v zaslíbené zemi, a možná že do ní ani nedojde. Nebo možná dojde, ale zastihne ji už v podstatně jiném (horším) stavu, než v jakém ji Bůh pro něj měl původně připravenu. Přesně tak, jak to provedli Izraelci.
Svoboda, již Bůh nabídl Židům, je kvalitativně odlišná od té, již přinesl Ježíš všem národům. Židům odchod ze země otroctví přinesl fyzické vysvobození, ale neosvobodil jejich ducha. Kdežto Ježíšova oběť přinesla především duchovní svobodu. Tomu, kdo o svém vysvobození nepochybuje, už zbývá pro něj jen postupně dojít. Uchopit svou svobodu a nezastavit se, nezaleknout se, když ji ještě nemá zcela v rukávě. Jít za vysvobozením dál s neochvějnou jistotou, že Bůh všechna potřebná vítězství již zařídil a člověku je v Ježíši Kristu daroval. Vždyť je psáno, že Bůh nám dal vše, co k životu potřebujeme (2 Petrova 1:3)! A to i přesto, že není předem jasné, kolik z tohoto vítězství a svobody vezmeme už tady na Zemi a kolik až v nebi.
