Rajské jablko

Adam s Evou byli z Ráje vyhnáni, protože okusili zakázané jablko. Tato zažitá představa, podepřená v lidské fantazii četnými uměleckými vyobrazeními, má drobný háček v tom, že Bible se o jablku vůbec nezmiňuje.

Kniha Genesis poměrně podrobně vysvětluje, jak k vyhnání z Ráje došlo. Bohem stvoření lidé dostali od Boha pokyn „plodit se a množit se a opanovat Zemi“, se kterým jim byla svěřena rajská zahrada. Z jejího ovoce mohli k vlastnímu užitku i potěšení využívat cokoli, vyjma jediného stromu: stromu poznání dobrého a zlého. Adam s Evou se však rozhodli na Boží pokyn nedbat, vzbouřit se proti Bohu a získat na Něm nezávislost. Ze stromu poznání dobrého a zlého tedy ochutnali. Bůh je následně za jejich neposlušnost z Ráje vykázal.

Nikde v Písmu však není zmínka o tom, o jaké ovoce šlo. Text mluví prostě o „ovoci“ toho stromu. A jedinou charakteristikou onoho zakázaného stromu je, že šlo o „strom poznání dobrého a zlého“, z čehož je nemožné podobu či chuť jeho plodů určit.

Proč tedy právě jablko?

Snad proto, že jde o velmi běžné ovoce? I to mohlo přispět, jelikož v některých germánských jazycích slovo pro jablko až do 17. století označovalo zároveň i obecně „ovoce“.¹ A mezi slavná vyobrazení Adama a Evy s jablkem patří například díla německy mluvících umělců Albrechta Dürera či Lucase Cranacha.

Důležitější než germánské jazyky je však pro naše hledání původu „rajského jablka“ jiný jazyk, totiž latina. Nejen proto, že jablko se jako ovoce stromu poznání objevuje běžně již od 12. století, dávno před Dürerem i Cranachem. Pokud nahlédneme do Vulgáty, čteme v Gn 2:17: „de ligno autem scientiae boni et mali ne comedas“ („ze stromu poznání dobrého a zlého nejez“). Klíčem je pak slovo malum (v citátu v podobě mali, tj. v genitivu), které znamená „zlo“. Jelikož se v psané latině běžně nevyznačují délky samohlásek, slovo se píše shodně jako termín označující jablko (při vyznačení délky samohlásky: mālum).

Není třeba předpokládat, že by si všichni umělci, kteří namalovali Adama s Evou, jak trhají a jí v Ráji jablko, mysleli, že šlo o „strom poznání dobrého a jablka“. Jedná se o svým způsobem hříčku se slovy: vzhledem k neznámosti, o jaké ovoce šlo, ale potřebě je nějak v rámci díla vyobrazit, se pak jablko nabízí – pozření tohoto ovoce bylo zlem vůči Bohu a událo se jím zlo par excellence, tj. pád člověka, jeho odloučení od Boha, pro jehož zvrácení musel zemřít samotný Boží Syn.

Oblíbenosti jablka jako onoho rajského ovoce mohla snad přispět i renesanční obliba v řeckých bájích. Ty obsahují příběhy o zahradě Hesperidek, které strážily sad ovoce, jehož pozřením bylo možné nabýt nesmrtelnosti. Tímto ovocem měla být zlatá jablka. Ztotožnění ovoce stromu poznání s jablky se však objevuje již před propuknutím renesance, a zlatá jablka ze zahrady Hesperidek by při usilovné a poněkud zbytečné snaze o hledání analogií spíše odpovídala ovoci stromu života než stromu poznání.

Jablko nabylo – alespoň v lidovém povědomí – tak jistou pozici jakožto ovoce, které Adam s Evou proti Božímu zákazu snědli, že byl příběh v lidové slovesnosti dále rozváděn: Adamovi měl kus jablka zaskočit, na základě čehož vzniklo označení Adamovo jablko (či ohryzek) pro výběžek štítné chrupavky.

To, že není ovoce stromu poznání v knize Genesis popsáno, přineslo (i přes oblíbenost „jablečného řešení“) prostor pro větší množství „tipů“. Kupříkladu na strop Sixtínské kaple ve Vatikánu tak Michelangelo na strom poznání namaloval fíky. A ztotožnění s fíkem má i svého rabínského zastánce,² jenž vysvětloval, že Adam s Evou se pokoušeli skrýt svou nahotu listy ze stejného stromu,³ z jakého okusili ovoce, na základě kterého se o ní dozvěděli.

V rabínském prostředí však byla zřejmě pro ztotožnění s ovocem stromu poznání nejoblíbenější vinná réva. V základní knize židovské mystiky, v Zoharu, se dokonce nalézá zmínka o Noemově pokusu napravit Adamův hřích použitím vinné révy ke svatým účelům. Vzhledem k biblickému popisu Noemovy intoxikace alkoholem⁴ nepřekvapí, že i autor této kabalistické knihy došel k závěru, že Noe ve své snaze neuspěl.

Jablky, fíky ani vinnou révou však výčet tipů nekončí. Navržen dále byl například etrog, granátové jablko, meruňka, ale také pšenice. Za zmínku jistě stojí vyobrazení stromu poznání jako velké rozvětvené muchomůrky červené provedené na fresce v kapli řádu johanitů ve francouzském Plaincouraultu. Houbu poznání dobrého a zlého na fresce samozřejmě obtáčí had, svádějící Evu, jež stojí hned vedle. Had však v ústech drží (a ženě nabízí) ovoce, které se opět zdá být jablkem. Spíše než předpoklad, že středověký malíř chápal ovoce stromu poznání jako psychotropní houby, jak se senzacechtivě domnívali někteří moderní badatelé, je freska zamýšlena symbolicky: Strom je vyobrazen jako muchomůrka červená k vyjádření smrti, kterou pozření jeho ovoce přinese,⁵ ovoce je znázorněno jako jablko k vyjádření zla, kterým bylo rozhodnutí neuposlechnout Božího zákazu.

Nakreslit obraz Adama a Evy, kteří jedí ovoce ze stromu poznání, aniž by toto ovoce bylo na obraze přítomné, to je jistě obtížné či problematické. Vzhledem k tomu, že nám Písmo žádný popis tohoto ovoce nezprostředkovalo, zas není možné je nakreslit Bibli věrně. Ať už jsou a budou vyobrazení jakákoli, je vhodné mít na paměti nejen biblický popis a být si vědomi toho, co již nezmiňuje, ale zejména smyslu a sdělení daného biblického textu, které vskutku nespočívají v bádání nad druhem či chutí ovoce stromu poznání.