Stručné zamyšlení nad zajímavým a v překladech obvykle ne zcela zřetelným místem na začátku knihy proroka Jeremiáše.
Překlad nikdy nemůže být dokonale přesný, zcela doslovný, ani zachovat všechny nuance významu originálu. To platí obzvláště v případě idiomů či slovních hříček. Vzhledem k tomu, že překladatelům Písma svatého jde obvykle o biblické sdělení, je naprosto pochopitelné, že se někdy hloubka či pestrost jazyka originálu poněkud vytratí. Žádný čtenář očekávající od biblického překladu zpřístupnění Božího slova by překladatele nepochválil, kdyby ten zachoval poetické vyjádření či převedl do svého jazyka slovní hříčku na úkor sdělení a významu daného verše. Přesto stojí za to si i takovýchto aspektů biblického textu povšimnout: nejsou totiž zbytečné, nadbytečné ani jen okrasné. Slouží někdy k zdůraznění, jindy k ilustrování, tu k objasnění, tam k zaražení či zamyšlení se nad textem, jehož součástí jsou. Jakkoli tedy snaha o jejich zachování či převedení do českého jazyka nepatří do samotného překladu Písma svatého, stojí za pozornost.
Také Kniha proroka Jeremiáše obsahuje vedle mnoha obrazů, podobenství, přirovnání, idiomů apod. i slovní hříčky. A právě první z nich jsou věnovány následující řádky.
První příklad slovní hříčky v Knize proroka Jeremiáše se nalézá ihned v první kapitole. Hospodin povolává proroka Jeremiáše, jehož si vyvolil k důležité službě. Jeremiáš se sice nejprve – velmi podobně jako Mojžíš – zdráhá, ale Hospodin se dotýká jeho úst a vkládá mu do nich své slovo a povolává jej do potřebné služby. Součástí Jeremiášova povolání jsou i dvě úvodní vidění: prorok spatřuje prut mandloně a vroucí hrnec. A právě v popisu prvního vidění text obsahuje slovní hříčku.
Kraličtí překládají: „Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Co vidíš, Jeremiáši? I řekl jsem: Prut mandlový vidím. Tedy řekl mi Hospodin: Dobře vidíš; nebo pospíchám já s slovem svým, abych je vykonal.“
Nepřekvapí, že z překladu není žádná slovní hříčka patrná. V originále však přítomná je: Jeremiáš spatřuje prut mandloně, stromu, jehož hebrejské označení zní „šaqed“ (שָׁקֵד) – a Hospodin přitakává a vysvětluje, že prorokovi zjevil prut mandloně proto, aby mu ukázal, že dohlíží, bdí nad slovem, které vyřkl, aby se uskutečnilo. Použité hebrejské slovo ve významu bdím, dohlížím, zní v hebrejštině „šoqed“ (שֹׁקֵ֥ד).
Přílišným zaměřením se na slovní hříčku by však mohl zaniknout další zásadní aspekt celého sdělení, jenž také není asi každému na první pohled patrný. Mandloň obecná (Amygdalus communis) nebyla totiž zvolena pouze pro jazykovou příhodnost k slovní hříčce. Jde zároveň o strom, jenž kvete velmi časně (někdy dokonce již v lednu). Tak je zároveň řečeno, že Hospodin nejen dohlíží, aby se jeho slovo uskutečnilo, ale s uskutečněním nemešká a neprodlévá: je ve stavu pohotovosti (doslova: bdí). Jinými slovy: obsah zjevení, které má Jeremiáš hlásat, se uskuteční velmi brzy.
Vytvořit překlad, který by byl jednoznačný, v dobrém smyslu slova prostý a srozumitelný a zároveň obsahoval jak samotné doslovné sdělení, tak slovní hříčku i aspekt brzkého uskutečnění, je takřka nemožné.
Pro názornost viz ještě tři další překlady vedle již zmíněného Kralického:
„Vidím mandloňový prut.“ […] „Bdím nad svým slovem, aby se uskutečnilo.“ (ČEP) Nejčastější řešení překladu těchto veršů je to, které volí ekumenický překlad: zcela rezignuje na slovní hříčku a aspekt brzkého uskutečnění ponechává prostě na čtenářově obeznámenosti s faktem, že mandloň kvete velice brzy.
„Vidím větev ,bdícího stromu‘.“ […] „… neboť já bdím nad svým slovem, abych je splnil.“ (JBCZ) Překlad Jeruzalémské bible se pokouší zachovat slovní hříčku. V zájmu tohoto úsilí z textu zcela mizí aspekt brzkého uskutečnění, neboť v případě „bdícího stromu“ už si ani čtenář znalý botaniky nemůže domyslet, že jde o strom velmi brzy kvetoucí. Zachování slovní hříčky je zároveň krkolomné, neboť žádný „bdící strom“ v češtině neexistuje. Oproti vyjasňující a zdůrazňující roli slovní hříčky v originále je také spíše matoucí, neboť „slovní hříčka“ v překladu nevede ani k vyjasnění ani ke zdůraznění Hospodinova bdění, ale poměrně pochopitelně čtenáře nutí k zamyšlení zejména nad tím, co je asi tajemným „bdícím stromem“ míněno.
„Vidím šakédový, mandlový prut.“ […] „… lebo ja som šokéd, bdejem nad svojím slovom, aby som ho vykonal.“ (Roháček) Řešení slovenského překladu Roháčkova je originální, slovní hříčka je zachována vloženými hebrejskými slovy v jejich originální podobě. Vložená hebrejská slova však působí rušivě, čtení komplikují a opět nemístně odvádějí pozornost od sdělení k sobě.
To, co je – jak může být i jen z předchozích příkladů jednoznačně patrné – komplikací pro překladatele, však představuje nejen radost, ale i podstatnou součást textu pro čtenáře originálu: Jednoduchou slovní hříčkou zde text nejen čtenáře „zaujme“, ale zároveň mu velmi názorně ozřejmí pointu, již chce sdělit, aniž by však odváděl pozornost od sdělení.
