Široká a úzká cesta

Když jsme nedávno na našem shromáždění zpívali jednu z našich písní, zaujala mě slova „... nebe je dokořán ...“ . Vzápětí se mi vybavil úvodník z nedávného čísla časopisu Charisma. Autor v něm bije na poplach před šířící se tolerancí homosexuálního křesťanství. Překlad úvodníku si můžete přečíst zde. Podobně jako autor úvodníku, ani já nemám v úmyslu se jen navážet do Jay Bakkera (kazatel, který po celé Americe šíří pro-homosexuální evangelium). Nemám teď ani v úmyslu zabývat se samotnou otázkou homosexuality, jakkoliv je to závažné téma.

To, co považuji za opravdu důležité a co je koneckonců i důvodem prorůstání takových postojů jako je akceptování homosexuality jako pouhé odlišnosti a nikoliv hříchu do církve, je přístup k Božímu Slovu. Jay Bakker řekl: ... cítím, že mi Bůh ukázal, že homosexualita není hřích ...“. To je jeden z klíčů ke dveřím evangelia „široké cesty“: nejde tu o to, co v Božím Slově stojí, ale o pocity a dojmy, kterým přikládá dotyčná osoba větší váhu. O široké cestě, která ovšem nevede do nebe, čteme v Matoušově evangeliu:

Matouš 7:13-14 Vcházejte těsnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni. Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji.

Možná jste slyšeli výklad, že úzká brána je to „ucho jehly“, kterým do Božího království člověk nic nepronese. Nechci polemizovat s tímto výkladem, ale podstata je přeci jen v něčem jiném. Úzká brána není tak úzká, že jí sotva kdo projde a pokud snad ano, tak jen do krve sedřený o hrubé kameny, z nichž je postavená. Je pravda, že hlasatelů „široké cesty“ je většina a stále jich přibývá. Nicméně odpovědí na tento úpadek nemůže být místo evangelia „špatná zpráva“ o tom, že dostat se do nebe je vlastně skoro nemožné, protože ona brána je tak úzká, že jí stejně skoro nikdo neprojde. To ale neodpovídá ani Božímu Slovu, ani to lidé nepotřebují. Potřebují ukázat cestu k životu! Tíživé je, že kazatelů, kteří by ukázali víc než jen výchozí bod Cesty života, je zoufale málo.

Co je ta brána a co je ta cesta? A jaký je tedy rozdíl mezi širokou a úzkou bránou a mezi širokou a úzkou cestou?

Ježíš je tou branou i tou cestou. Když Ježíš mluví o široké cestě, která vede do zahynutí, nemluví o pohanských náboženstvích, ale o životě podle „rádobyevangelia“, který není směrován Božím Slovem. Široká i úzká cesta mohou mít téměř stejný počátek: „Přijmi Ježíše Krista a budeš spasen.“ Ano a amen! Je to tak! Jen se sluší dodat, že to je jen začátek cesty, zisk jisté a bezpečné naděje věčného života, která se naplní, když dojdeme do cíle. O tom svědčí řada míst Písma (Mat 10:22; Mat 24:13; Mk 13:13), ale hlavně to vidíme v knize Zjevení v dopisech sedmi sborům. Prakticky ve všech čteme slova: „Kdo zvítězí...“. A zvítězit jaksi nelze jinak než podle pravidel, o to už se Bůh postará.

2 Timoteovi 2:5 A jestliže by kdo i bojoval, nebudeť korunován, leč by řádně bojoval.

Takže je potřeba ukázat cestu a také způsob, jak jí absolvovat. Ukázat její začátek, umožnit lidem, aby uviděli a poznali Ježíše Krista a setkali se s Jeho milostí. Přitom současně nezapomenout na to, že jde nejen o nastoupení cesty, ale i o její dokončení. Tedy o důvěru ve Slovo, poddání se Božímu pořádku, ztotožnění se s jeho vůlí. To mohou dělat jen takoví hlasatelé evangelia, kteří uvěřili a skutečně zakoušejí pravdivost slov, že úzká cesta je příjemná, je lepší než široká, a pro které není Boží Slovo a Jeho požadavky břemenem.

Matouš 11:29-30 Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem vašim. Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.