Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.

Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.

Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.

Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.

Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.

Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.

Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.

Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.

Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,