Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili: