Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.