I učinil dobře Bůh těm babám. A rozmnožen jest lid, a zsilili se velmi.

Stalo se pak proto, že se bály baby ty Boha, vzdělal jim domy.

I přikázal Farao všemu lidu svému, řka: Každého syna, kterýž se narodí, do řeky uvrzte; každé pak dcery nechte živé.

Odšed pak muž jeden z domu Léví, vzal dceru z pokolení Léví.

I počala žena ta, a porodila syna; a viduci, že jest krásný, kryla ho za tři měsíce.

A když ho nemohla déle tajiti, vzala mu ošitku z sítí, a omazala ji klím a smolou; a vložila do ní to dítě, a vyložila do rákosí u břehu řeky.

A postavila sestru jeho zdaleka, aby zvěděla, co se s ním díti bude.

A v tom sešla dcera Faraonova, aby se myla v řece; a děvečky její procházely se po břehu řeky. A uzřevši ošitku mezi rákosím, poslala děvečku svou, a vzala ji.

A když otevřela, uzřela dítě; a aj, plakalo pacholátko. A slitovavši se nad ním, řekla: Z dětí Hebrejských jest toto.