Dva texty sepsané Husem těsně před upálením: soukromý dopis, zaslaný přátelům v Čechách 29. června, a písemné Husovo vyjádření na naléhání komise, která Husa navštívila ve vězení, aby jej přiměla k odvolání.
Dopis z 29. června 1415
Bóh s vámi, a rač vám dáti odplatu věčnú, že jste mi mnoho dobrého činili a ještě činíte pro mě, ač snad mrtvého na těle. Panu Janovi,1 věrnému a statečnému rytieři a mému dobrému dobrodějci nedajte škodnu býti, prosímť pro Pána Boha, milý pane Petře mincmeistře2 a paní Anno!3 také prosím, aby dobře živi byli a Boha poslúchali, jakož ste slýchali. Králové, mé milostivé panie, děkujte ote mne ze všeho dobrého, jež jest mi činila. Čeledi své pozdravte, i jiných věrných přátelóv, jichž nelze jest popsati. Prosím také všech, aby za mně Pána Boha prosili, u jehož svaté milosti skoro sě shledáme s jeho svatú pomocí. Psán list v čakání odsúzenie na smrt v žaláři v okovách, jež ufám trpím pro Boží zákon. Pro Pána Boha, nedajte hubiti dobrých kněží.
Mistr Hus, v naději sluha Boží.
Petře, příteli nejmilejší,4 kožich sobě nech na mou památku.
Pane Henriku Lefl! buď dobře živ s svú manželkú a děkujiť z dobnoděnstvie; Buoh buď tvá odplata!
Věrný příteli, pane Lideři s paní Margretú, s panem Skuočkem,5 s Mikeškú6 i s jinými: daj vám Pán Bóh věčnú odplatu za práce i za jiné dobroděnstvie, kteréž ste měli se mnú!
Věrný a milý mistře Křišťane,7 buď Pán Bóh s tebú.
Mistře Martínku,8 učedlníče, pomni, co sem tě věrně učil!
Mistře Mikuláši,9 kněže Petře králové i jiní mistři i kněžie, buďte slova Božieho pilni!
Kněže Havlíku,10 kaž slovo Božie! A všech prosím, aby byli ustavični v Božie pravdě.
![]() |
Jan Hus |
Písemné vyjádření komisi kostnického sněmu z 1. července 1415
Já Jan Hus v naději kněz Ježíše Krista. Pro bázeň, že bych urazil Boha a křivě přísahal, nemohu se článků, z kterých mne křiví svědkové obviňují, odpřisáhnouti, neboť jsem jich nekázal, netvrdil, nehájil. Co se týká kusův, z mých spisů podle pravdy sebraných, zamítám nepravý jejich smysl, jestli že co do sebe mají, ale každého článku nesmím odpřísáhnouti, což by se nedělo bez urážky Boží a bez úrazu doktorův svatých. A kdyby možná bylo, aby hlas můj po všem světě byl slyšán, jako každá lež a každý hřích můj v den soudný zjeven bude, chtěl bych milerád vše křivé a bludné, což jsem kdy myslil neb mluvil, před celým světem odvolati. Tak dím a píšu o své vůli a bez nátlaku. Psáno vlastní rukou 1. července.
2. Petr ze Svojšína, královský mincmistr.
3. Anna z Frimburka.
4. Zřejmě míněn Petr z Mladoňovic, po němž byl dopis poslán.
5. O žádné z těchto postav nejsou známy další informace.
6. Zemský místopísař.
7. Křišťan z Prachatic.
8. Martin z Volyně, Husův žák.
9. Mikuláš z Miličína, kazatel v Betlémské kapli.
10. Havlík, kazatel v Betlémské kapli.