César Malan: Ovce dobrého Pastýře Jej poslouchají, milují a následují

Henry Abraham César Malan (1787-1864) byl reformovaný teolog a pastor. Byl ovlivněn Ochranovskými bratřími i dalšími probuzeneckými hnutími, což vedlo k jeho rozchodu se státní církví, jejíž součástí dříve byl. Od roku 1830 zahajuje rozsáhlou misijní aktivitu po Evropě, po jeho smrti je ale jeho sbor jen drobný a brzy splynul se skotskou presbyteriánskou církví. Spis Ovce dobrého Pastýře... pochází z roku 1843.

Bohabojným rodinám z farnosti Ormont-Dessus¹ (kanton Vaud)²

Bylo to u vás, úctyhodné a drahé rodiny, kde jsem minulou neděli mluvil o dobrém Pastýři a jeho ovcích. Z vícera úst mi poté bylo přisvědčeno, že vám skrze má slova Bůh seslal slavnou zprávu a útěchu. A proto vám je – sepsaná tak, nakolik jsem si je pamatoval – posílám jako důkaz své lásky a úcty k našemu Pánu, modle se, aby je opět požehnal ve váš prospěch.

Nebyla ničím víc než opakováním toho, co jste měli to štěstí často slýchat z úst vašeho důstojného a věrného pastora. Nebylo to tedy proto, abych vás naučil něco, co neznali, ale abych vás povzbudil ke střežení toho, co jste již obdrželi a co jsem vám kázal. A ve stejném duchu, úctyhodné a drahé rodiny, se k vám v tuto hodinu obracím znovu, prose našeho nebeského Otce, aby posílil můj hlas účinkem svého milostivého Ducha.

V Ženevě, 17. května 1843.

C. Malan, D. D.

Ovce dobrého Pastýře Jej poslouchají, milují a následují

Ne, být, či nebýt ovcí dobrého Pastýře, to není nicotná a bezvýznamná věc. Pán Ježíš nám říká (Matouš 25), že až přijde z nebes obklopen slávou a doprovázen svými svatými, posadí se na trůn, aby soudil všechny národy: a rozdělí lidi na dvě skupiny, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici a kozly po své levici. Poté, co vysloví neodvolatelný rozsudek o jejich věčném údělu, uvede své ovce do nebeského ovčince a kozly vyžene ven do temnoty: do pekla.

Takový tedy bude výsledek našeho pozemského běhu, našeho života, který nyní prožíváme. Jeden každý z nás bude toho Dne postaven buď po pravici Krále, nebo po Jeho levici, aby byl věčně šťastný v přítomnosti Jeho slávy, anebo věčně zatracený v místě pláče a skřípění zubů.

Jedině člověk nevěřící, posměvačný nebo lehkomyslný se může v současnosti nezabývat tímto neodvratným koncem. Podoben odsouzenci, který se opíjí v momentě, kdy má jít na popraviště, může klidně říci a pyšně opakovat, dokonce i zpívat, že zábava je lepší než myšlení, že poté, co umřeme, všechno je [pro nás] mrtvé, že přemíra náboženství dělá život smutnějším a tisíc dalších řečí podobného rázu. Ale ani tvrdost nevěřícího ani zlomyslnost posměvačného ani lehkomyslnost neopatrného neumlčí Bibli, která bude vždy hlásat (jako to dělala po staletí), že pokud nejsme jedna z ovcí dobrého Pastýře, tak jsme určitě kozlové tohoto světa – to znamená zlí nepřátelé Spasitele. A pokud v tomto stavu vytrváme a zemřeme, budeme muset být prokletí spolu s Ďáblem, kterého jsme na zemi upřednostnili před Bohem.

Ať je tedy důležité, ó Křesťané, ujistit se, že jsme ovce Ježíše Krista! Protože náš život je tak nejistý a krátký, protože dítě často umírá dříve než stařec a dívka dříve než zesláblý muž, protože naše generace zde na zemi tak jako tak nebude déle než generace předchozí, a protože po smrti následuje soud; ach! Ať je pro nás potřebné a nezbytné bez pochybení vědět, že patříme do stáda dobrého Pastýře a že v nebi je pro nás připraven ovčinec, který na nás čeká, který nás přijme v hodinu, kdy opustíme tento svět!

Ale jak si být jistý, že jsem Ježíšova ovce? – Právě na tuto otázku Spasitel odpovídá, když mluví ke Svému stádu a říká tato slova: „OVCE MÉ HLAS MŮJ SLYŠÍ A JÁ JE ZNÁM A NÁSLEDUJÍ MNE.“ (Jan 10:27) To, Křesťané, znamená, že tento člověk si je jistý, že je ovce dobrého Pastýře, která nejprve slyší Ježíšův hlas, On ji zná a ona nakonec vedle Pastýře kráčí. Podívejte se tedy (pokud jste alespoň trochu opatrní a přemýšliví), jak jste na tom v těchto třech věcech a nejprve si odpovězte na tuto první otázku:

SLYŠÍTE JEŽÍŠŮV HLAS?

I. Ježíšovo jméno, jak víte, znamená SPASITEL. Dobrý Pastýř se tedy k lidem přibližuje a dává jim slyšet Svůj hlas proto, aby je zachránil, a ne aby je odsoudil. Boží Syn mluvil sám zde na zemi či skrze ústa svých apoštolů a v naší době skrze Bibli i své služebníky jen proto, aby lidi zachránil. Myslet si, že Pán mluvil nebo mluví proto, aby obvinil a nechal zahynout hříšníky, znamená opovrhovat charakterem a posláním Pána Ježíše. Jak už jsme řekli, přijde den, kdy se Syn člověka, oděn do slávy posadí na trůn spravedlnosti a bude mluvit jako Král, aby zavrhl své protivníky. Ale od chvíle, kdy přišel z nitra svého Otce až do dnešního dne, nikdy nemluvil než jako Spasitel. A takto k vám mluví i v tuto chvíli a říká vám tato první slova: „Mé ovce slyší můj hlas.“

Jaký je tedy hlas tohoto dobrého Pastýře, hlas, který má každá ovce slyšet? Je to vždy, řekněme, milující hlas, který však pronáší dva druhy slov. Ta první, to jsou slova výstrahy; jde o hlas usvědčující z hříchu, který se dává člověku slyšet, aby poznal, že je hříšníkem, že je zbloudilý, a že právě proto potřebuje být zachráněn. A ta druhá slova, to je hlas milosti, dokonalého odpuštění, který hříšníku ohlašuje, že mu Bůh odpustil jeho provinění a že je jeho Otcem v Kristu. Takový je tedy hlas, taková jsou slova a každému z vás říká: Slyšeli jste mne?

PRVNÍ HLAS: Usvědčení z hříchu.

1. Dobrý Pastýř nám dává nejprve slyšet svůj hlas proto, aby nás usvědčil z hříchu. Neboť ta nejobvyklejší myšlenka lidí je, že musí jednat tak, aby nezbloudili, a proto žít dostatečně upřímně, aby je Bůh nakonec nezatratil. Dobrý pastýř říká ještě něco jiného. „Vy jste hříšníci,“ oznamuje nám hned při příchodu, „to znamená zbloudilí. Počatí a narození v hříchu, od dětství dělající zlé věci, za to jste odsouzeni před svatým Božím zákonem – ve vašem případě tedy nejde o to nebýt zatraceni, být zachráněni od odsouzení, ve kterém již jste.“ Takto praví Ježíš: ale dělá to ze své lásky. Je to jako by nám štědrý přítel řekl: Jste na mizině. Je to jako když nám neomylný lékař řekne, že naše nemoc je smrtelná.

Předpokládejme, že jsem zadlužený a že moje dluhy jsou takové, že jsem odsouzen na doživotí, protože nemám nikoho, kdo by je mohl splatit. Dále předpokládejme, že jsem v takovém stavu, že na jednu stranu nechci znát rozsah svých dluhů a na druhou stranu si myslím, že jsem schopen je splatit sám bez větších obtíží. V tu chvíli přichází můj obezřetný a štědrý přítel, který chce nejen splatit celou obrovskou částku, ale navíc to chce udělat zdarma – to znamená, že mi celou částku věnuje jako dar. „Jaký dobrotivý přítel!“ řeknete. „Ano, bezpochyby,“ odpovím, „a jak je laskavý!“

Ale nepopírá se tato laskavost a není již zbavena soucitu, když můj přítel nejdříve prohlásí, že moje dluhy jsou obrovské? – Podle zákona musí dlužník přiznat své dluhy a na znamení souhlasu je podepsat, než je jeho kauce schválena a než je celá částka uhrazena. – Je tedy můj přítel mým nepřítelem, když mi připomíná, že dlužím hodně peněz a jako odpověď na můj nezájem ho vidět a přiznat si ho, mi ukazuje mé knížky, mé účty a vícero faktur podepsaných mým jménem, a dokazuje mi tak, že jsem dlužníkem, a to mou chybou?

Nenávidí mne tento přítel o to více, když mi proto, aby mi otevřel oči, abych viděl svou situaci, a aby mne donutil uvědomit si nejdříve mou zkázu a poté přijmout jeho laskavost, cituje trestní zákoník, který trestá vězením a potupou mou rozhazovačnost a neuspořádanost? Kdo z vás by neuznal, že tento přítel, místo toho, aby byl proti mně, je celé na mé straně – a čím více je přísný a neústupný, tím je laskavější?

Křesťané, takový je Ježíš! – Přišel, aby zaplatil ohromný dluh člověka, kterého chce zachránit z věčného vězení. Ale Boží zákon nařizuje, že tento člověk musí nejdříve uznat a přiznat své dluhy; A právě proto, aby mu je ukázal a aby je přiznal, tak ten dobrý Pastýř pronáší tato slova napomenutí, nechává slyšet svůj hlas usvědčující z hříchu, říká člověku: Jsi hříšník, vykonal jsi zlo a odplatou za tvé provinění je odsouzení, věčná smrt. Ptám se vás tedy, slyšeli jste tento první hlas? Bezpochyby ne tělesnýma ušima, jelikož vám byl adresován již od vašeho narození, ale slyšeli jste ho ušima svědomí? Pronikl až do vašeho srdce? To znamená, křesťané: věříte opravdu z celé své duše i rozumem tomu, co Boží Syn prohlašuje o vašem hříšném a zlém stavu před spravedlivým zákonem věčného Boha? Tato podmínka, chci říct tato přesvědčenost srdce o tom, co zde Ježíš říká, je první přede všemi. Kdo ji nesplňuje, tomu je stále neznámé působení nebeské pravdy. Ne, takový člověk ještě neslyšel ani první hlas dobrého Pastýře, ne, ten, kdo ve svém srdci není přesvědčen o svém hříchu a své úplné zkaženosti před Božím zákonem, nepatří mezi Jeho ovce. Ale varujme se naučeného prázdného opakování slov, která každý pronáší: Všichni jsou hříšní. Proto jsem také hříšník, jako všichni ostatní. Prosím Vás, copak jsou tyto výroky naprosto obyčejné? Pouhá bezvýznamná slova, která nemají nic společného s uvědoměním si jejich významu? – Moc dobře víme, že jsme hříšníci, říkáme. Není spravedlivého mezi lidmi. Všichni jsme slabí. Nikdo nedodržujeme Boží přikázání… Ale ti, kdo takto mluví, jsou velice daleko od toho přiznat si svou hříšnost a opravdově tomu věřit z celé své duše. Naopak slyšíme stejné lidi říkat s lehkostí, všichni jsou hříšníci, a zároveň se prohlašovat lidmi poctivými, dobře jednajícími, nikomu neubližujícími, kteří mají své náboženství a smrt je konec konců vůbec nemusí děsit. To znamená, že lžou sami sobě, lžou církvi a lžou Bohu, když v neděli ráno a na začátku bohoslužby vstanou a zůstanou ticho, zatímco pastor pronáší ve jménu všech toto slavnostní prohlášení: Uvědomujeme si a přiznáváme, že nejsme nic víc než ubozí a hanební hříšníci, kteří si spravedlivým Božím soudem zasluhujeme zavržení a smrt. Ach! Jaké to pokrytectví, jaká to faleš a lež ve většině případů během tohoto Uznání hříšnosti, které je pouhou zvyklostní ceremonií, pouhou přetvářkou. Běda, mí přátelé, nic než trestuhodný výsměch, jak vůči Božímu zákonu, tak vůči Jeho svaté a hrozivé přítomnosti! Dobrý Pastýř chce tedy v člověku, když mu adresuje svůj usvědčující hlas, když mu říká, a to myšleno dobře, že je hříšníkem a jako takový je Bohem zlořečený, vypůsobit něco více. Spasitel se tedy obrací přímo na svědomí daného člověka. To je to, co chce zasáhnout, co chce přesvědčit, ponížit. A proč? Aby ten ubohý dlužník poznal a uvědomil si, že jeho dluh je ohromný, že nemá nic, ne, ani halíř, aby ho splatil, a že ho čeká vězení; a toto vězení se už nikdy neotevře, jakmile do něj bude uvržen. A já se tedy ptám znovu: Je to nenávist, a pokud mohu říci až škodolibost, které dobrého Pastýře pohání k tomu, aby s námi mluvil takovýmto způsobem? Je to proto, aby nás učinil zlými, že nám bez ustání říká, že takoví jsme; a Jeho hlas, který nás upozorňuje, že soudce je na svém soudu a že zákon nás odsoudí, tento hlas nás tedy činí vinnými a nutí nás se zatvrdit a ještě více nedbat zákona a nakonec zahynout? Řekněte, vy, kteří hřešíte a víte to a chcete to, vy, kteří se poddáváte opilství, pomlouvání, násilí na ženě, na dětech, tělesným požitkům a nečistotě, neposlušnosti a neúctě vůči vašim rodičům, namyšlenosti, závisti nebo lakotě a dalším hříchům, je to proto, že vás nenávidí, když dobrý Pastýř prohlašuje, a to velmi jasně, že ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani měkcí, ani samcoložníci, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani zlolejci, ani dráči dědictví království Božího nedojdou? (1Kor 6:9-10) Když vám říká, že jste takoví, pokud ne v očích lidí, tak vždy přinejmenším před věčným Bohem; a když prohlašuje, že tyto hříchy a neřesti jsou Bohem prokleté, noří vás Pán Ježíš do nich? Anebo spíš z lásky a z lítosti k vám nechává slyšet svůj První hlas, toto usvědčení z hříchu, abyste si uvědomili vaši smutnou a bídnou situaci, byli z toho zděšeni, cítili z ní nebezpečí a toužili se z ní dostat? Takový člověk musí být opravdu duševně nemocný, když vyčítá lékaři znajícímu nemoc, která ho sužuje, dejme tomu choleru, že mu to řekne a vyděsí ho tím natolik, že ho to donutí vzít si lék, který jediný mu může zachránit život.

Kdo by takovému lékaři řekl, že je akorát nerozvážný, že vše moc přehání a že je zbytečné nemocného zneklidňovat a děsit? A kdo z vás tedy (pokud je mezi vámi alespoň někdo rozumný) by vyčítal Pánu Ježíši a obviňoval by Ho z přehánění či krutosti, když říká bez jakýchkoli ohledů lidské duši postižené cholerou a morem hříchu, že je zasažena tímto zlem a podlehne mu, pokud si nepospíší s přijetím Božího léku? Ach! (ještě jednou!) copak to není Jeho láska, lítost a věrná milosrdnost? Copak nejedná jako dobrý Pastýř, který zvyšuje tento varovný hlas? Copak to není proto, aby ho každá upřímná a věrná duše slyšela a podřídila se mu; a když to někdo neudělá, když hříšník slyšící tento První hlas, jím opovrhuje a odmítne ho, copak to je chyba Spasitele, že tento člověk pokračuje ve svém hříchu, a tím ukazuje, že není ovcí dobrého Pastýře?