Pro zlepšení vzhledu použijte prosím prohlížeč s podporou CSS.

T. S. Eliot: Cesta mágů

01.01.2017

Upozorňujeme, že uvedený text nemusí vyjadřovat učení Církve Nový Život.

Báseň Cesta mágů sepsal T. S. Eliot (1888-1965) roku 1927, těsně poté co byl pokřtěn v anglikánské církvi, a je tudíž i určitým poetickým popisem jeho obrácení.1 Jejím obsahem je cesta východních mudrců do Betléma, báseň je sepsaná jako vyhodnocení slovy jednoho z nich, přičemž ji lze chápat jako originální zamyšlení nad celým příběhem o východních mudrcích klanějících se Kristu: Proč vlastně přišli? Co pochopili z toho, že narozeného Krista uviděli? Jak se jejich život poté změnil? Nic z toho v Písmu není vysvětleno a také Eliot svůj pohled na cestu mágů nechává prostoupit spíše nejistotou: v první sloce mág vzpomíná na cestu, přičemž tu má spojenou s obtížemi a pochybnostmi o jejím smyslu; ve druhé popisuje, co v Judsku spatřil, je však zřejmé, že si nebyl schopen poskládat plný význam událostí – účel cesty byl splněn, ale očekávané uchvácení se neuskutečnilo; přesto ve třetí sloce mág odhaluje, že pociťuje, jak Kristovo zrození znamená konec světa mágů: smrt magie a pohanství, přijetím Vtělení se stal cizincem ve svém vlastním světě, pročež vyhlíží život po své smrti. 

 

T.S. Eliot

 

Chladnou z toho pouť jsme měli,

prostě ten nejhorší čas v roce

na cestu, a tak dlouhou cestu:

stezky zrádné a počasí drsné,

vprostřed nejhlubší zimy.2

A velbloudi podráždění, s bolavými nohami, vzdorovití,

uléhali do tajícího sněhu.

Byly chvíle, kdy jsme si stýskali

po letních palácích na stráních, po terasách

a po hebkých dívkách nosících sorbet.

K tomu beduíni klející a reptající

a prchající a toužící po svém pití a ženách

a vyhasínající noční ohně a nedostatek přístřeší

a nepřátelská města a městečka nehostinná

a vesnice špinavé a účtující si přehnané ceny:3

těžké jsme to měli.

Nakonec jsme raději putovali celou noc,4

spíce vždy jen na chvilku,

s hlasy pějícími v našich uších, říkajícími,

že to celé bylo bláznovství.5

 

Za rozbřesku pak jsme přišli do údolí v mírném pásu,6

vlahého, pod sněžnou čarou, vonícího vegetací;7

s proudícím potokem8 a vodním mlýnem ubíjejícím tmu9

a třemi stromy10 na nízkém nebi11

a starým běloušem12 pádícím tryskem po louce.

Poté jsme dorazili do krčmy s vinnými listy na překladu,13

šest rukou14 u otevřených dveří házeje v kostky15 o kousky stříbra16

a nohami odkopávaje prázdné vinné měchy.17

Nic jsme zde však nezjistili,18 a tak jsme pokračovali

a dorazili navečer, ani o chvíli předčasně

nalezli jsme to místo; bylo (dá se říci) dostatečné.19

 

Vše to bylo, vzpomínám si, před drahným časem

a podnikl bych to znovu, bude-li ujasněno

bude-li toto ujasněno

toto: byli jsme tu celou cestu vedeni ke

Zrození či Smrti? Událo se Zrození, to jistě,

měli jsme důkaz a neměli pochybnosti. Viděl jsem zrození i smrt,

ale domníval se, že jsou odlišné; toto Zrození

pro nás bylo těžkou a hořkou agonií, jako Smrt, naše smrt.

Navrátili jsme se do svých míst, těchto Království,

zde však již nemáme pokoj, ve starém řádu, 

s cizími lidmi svírajícími své bohy,

budu vděčný za další smrt.



1. Ostatně, některé obrazy v básni přítomné nesou prokazatelně biografické prvky: zejména zmínka o vodním mlýnu a šesti rukách (srov. jeho citát z The Use of Poetry and the Use of Criticism: „certain images recur, charged with emotion... six ruffians seen through an open window playing cards at night at a small French railway junction where there was a water-mill: such memories may have symbolic value, but of what we cannot tell, for they come to represent the depths of feeling into which we cannot peer“).
2. První pět veršů básně je parafrází pasáže z vánočního kázání anglikánského biskupu Lancelota Andrewse z roku 1622. Uvádějí do první sloky, která se celá nese v duchu stížností: namísto radostného a oslavného tónu jde o seznam těžkostí, které mágy na cestě potkaly. Eliot ve své básni předpokládá vánoční čas narození Krista a poněkud opomíjí blízkovýchodní podnebí: jeho mágové putují vprostřed nepříjemné zimy, kdy jsou cesty těžko schůdné a počasí nevlídné. 
3. V porovnání s domovinou mágů města, městečka i vesnice po cestě neobstojí, luxus a pohostinnost východních krajů je nahrazena špínou a nepřátelstvím: Eliot cestu do Betléma (do čehož lze zahrnout i Judeu a Betlém samotný) nevykresluje jako ráj na zemi, ale jako nepříliš lákavé místo.
4. První sloka básně je snad ovlivněna básní Temná noc duše (Noche oscura del alma) Jana od Kříže (1542-1591).
5. Eliot poměrně originálně nabízí variantu, že si mudrci z východu nemuseli být zcela jistí, jaký je smysl jejich cesty.
6. Druhá sloka přináší změnu podnebí (z hluboké zimy mágové přecházejí do údolí s mírným podnebím), krajina – v první sloce přikrytá sněhem – ožívá, rozbřesk také přináší světlo oproti předchozímu putování ve tmě („jsme raději putovali celou noc“): s narozením Krista dochází ke změně, obživení.
7. Změnu, kterou přináší zrození Krista, Eliot symbolizuje i změnou podnebí: svět před Kristem byl chladný a trpký, jeho narození však podnebí mění. Jde o symboliku vyskytující se např. na některých renesančních vyobrazeních Krista.
8. Odkaz na „živou vodu“, jejíž pramen Kristus přislibuje dát těm, kdo v něho uvěří (J 4:10-14).
9. Odkaz biografický, viz pozn. 1: jeden z výrazně zapamatovaných vjemů, o nichž se Eliot později zmiňoval, byla vzpomínka na mlýn v noci. Pravidelné bouchání lopatek mlýnského kola o hladinu se tak vyloženě ke spojení „vodní mlýn ubíjející tmu“ nabízelo. Teologický význam obrazu není zřejmý.
10. Odkaz na tři kříže na Golgotě.
11. Odkaz na „přiblížení Nebe“ při Kristově ukřižování a vzkříšení.
12. Odkaz na bílého koně ze Zj 19:11.
13. Odkaz na poslední večeři (krčma), resp. na beránkovu krev, kterou Izraelité měli potřít veřeje svých domů při exodu (vinné listy na překladu). Vinné listy snad také odkazují na Kristův výrok v J 15:1-5.
14. Nabízelo by se chápat zmíněných šest rukou jako šest rukou tří mágů, mágové zde však byli v roli pozorovatelů, jde tedy o šest lidí hrajících (zde kostky), příčina zmíněného počtu je osobní, viz pozn. 1.
15. Odkaz na losování římských vojáků o Kristovo roucho.
16. Odkaz na Jidášovu zradu za třicet stříbrných.
17. Odkaz na Mk 2:22 – Kristus a Jeho království je novým vínem, které nepatří do starých měchů. Staré měchy, starý řád je překonán a může být „odkopnut“.
18. Větou je jistě vyjádřeno neúplné pochopení celé situace: to, co mágové spatřili, si nedokázali plně vysvětlit. Zároveň se však v kontextu předchozích zmínek o krčmě a v kostky hrajících místních zdá, že je ve větě obsažena i zmínka o tom, že ti, kteří chápali, co se děje (apoštolové apod.), se do vysvětlování cizincům, ne-židům nikterak nehrnuli.
19. V angličtině „satisfactory“, je možné, že se zde Eliot dopouští slovní hříčky, neboť slovo „satisfaction“ je v církevním prostředí (srov. např. 31. článek anglikánských Articles of the Religion z roku 1801) spojeno s Kristovou zástupnou obětí. Snad tedy autor zamýšlí sdělit zároveň to, že si mágové setkání s Králem přece jen představovali trochu jinak, tak, že budou více ohromeni; ale zároveň i to, že setkání s Králem (obrácení) přináší výkupné za hříchy lidí. Volněji i v češtině: hodnocení něčeho jako „dostatečného“ prozrazuje snad až (mírné) zklamání, zároveň je však v církevním prostředí běžně řeč o „dostatečnosti“ Kristovy oběti v naprosto odlišném smyslu (než např. školní hodnocení „dostatečně“). 
Zasílání bulletinu informující o aktuálním dění na webu Církve Nový Život

Pokud si přejete, aby na Vaši e-mailovou adresu byl jednou měsíčně zasílán Bulletin Církve Nový Život s aktuálními články, vyplňte prosím svou e-mailovou adresu do pole níže. Vyplněním adresy poskytujete Církvi Nový Život souhlas se zasíláním pravidelných e-mailových sdělení na níže uvedenou adresu. Zasílání můžete kdykoli zrušit.

© Církev Nový Život, všechna práva vyhrazena. Všechny publikované materiály jsou chráněné autorským právem a jejich vnější užití je možné jen s písemným svolením autora.