Upozorňujeme, že uvedený text nemusí vyjadřovat učení Církve Nový Život.
Veršovaná skladba velšského metafyzického básníka Henryho Vaughana (1621-1695), jež vyšla ve sbírce Silex Scintillans („Jiskřící křesací kámen“) roku 1650.1
Jest země2 ta, duše má,3
za hvězdami v dálce,
tamť stráž okřídlená,4
obratná ve válce.
Tamť nad hrozbou, lomozem
na trůně Pokoj dlí.5
Ten, co v jeslích narozen,
zástup lepý řídí.6
Toť On tvůj vlídný Přítel
– duše má, probuď se! –,
jenž v ryzí lásce přišel
pro tebe zesnout sem.
Ty, můžeš-li, jen tam běž,7
tam kvítí míru rost’:
růže, neuvadá jež,8
tvůj pokoj, tvá pevnost.9
Nic bezpečí ti nedá
– nech bláznivých toulek10 –11
než Ten, v němž není změna:
tvůj Bůh, tvůj život, tvůj lék.
1. Originál psán v jambech. V přebásnění je zachován počet slabik v jednotlivých verších i rozdělení básně na čtyřverší s rýmem střídavým (abab).
2. Tj. Nebe. Autor Nebe – zřejmě pamatujíc na biblický termín „království nebeské“ – přirovnává ke státu, království.
3. Celou báseň Vaughan adresuje své duši, jde tedy o upomenutí se.
4. Nebeský „stát“ má své schopné vojsko: anděly.
5. V originále doslova „sladký Pokoj sedí korunován úsměvy“. Vaughan sděluje, kdo je vládcem nebeského království: Bůh. Jakkoli má po ruce zručné andělské vojsko, On je pokoj a Nebe je prostorem, kam vřava a nebezpečí pozemských bojů (všeho druhu) nedosahuje. Namísto koruny ze zlata a drahých kamenů je laskavý Bůh, sedící na nebesích, korunován úsměvy.
6. Tj. celému andělskému vojsku velí Ježíš Kristus.
7. Básník svou duši nabádá k tomu, aby udělala vše pro to, aby došla Nebe.
8. V Nebi je věčný život, přirovnávaný Vaughanem ke květině míru či pokoje, nikdy neuvadající růži.
9. Nebe a věčný život jsou autorem brány jako zaměnitelné pojmy, zmíněná „květina pokoje“ tedy je zároveň označena jako místo věčného bezpečí („tvá pevnost“) a upokojení.
10. Bláznivými toulkami je míněn hříšný pozemský život, jímž podle autora nelze dojít bezpečí, pokoje.
11. V originále jsou první dva verše poslední sloky v opačném pořadí.
2. Tj. Nebe. Autor Nebe – zřejmě pamatujíc na biblický termín „království nebeské“ – přirovnává ke státu, království.
3. Celou báseň Vaughan adresuje své duši, jde tedy o upomenutí se.
4. Nebeský „stát“ má své schopné vojsko: anděly.
5. V originále doslova „sladký Pokoj sedí korunován úsměvy“. Vaughan sděluje, kdo je vládcem nebeského království: Bůh. Jakkoli má po ruce zručné andělské vojsko, On je pokoj a Nebe je prostorem, kam vřava a nebezpečí pozemských bojů (všeho druhu) nedosahuje. Namísto koruny ze zlata a drahých kamenů je laskavý Bůh, sedící na nebesích, korunován úsměvy.
6. Tj. celému andělskému vojsku velí Ježíš Kristus.
7. Básník svou duši nabádá k tomu, aby udělala vše pro to, aby došla Nebe.
8. V Nebi je věčný život, přirovnávaný Vaughanem ke květině míru či pokoje, nikdy neuvadající růži.
9. Nebe a věčný život jsou autorem brány jako zaměnitelné pojmy, zmíněná „květina pokoje“ tedy je zároveň označena jako místo věčného bezpečí („tvá pevnost“) a upokojení.
10. Bláznivými toulkami je míněn hříšný pozemský život, jímž podle autora nelze dojít bezpečí, pokoje.
11. V originále jsou první dva verše poslední sloky v opačném pořadí.
