Pátá slovní hříčka (Jer 9:3), které jsme se v Jeremiášově knize věnovali, využívala Ezauovo podlé označení Jákoba pro vyjádření lstivosti a zrádnosti Judských. Hospodin se k prorokově stížnosti na Judské připojuje a nejen přisvědčuje, že Jeremiáš „přebývá uprostřed lidu přelstivého“, ale zároveň pokládá řečnickou otázku, zda takové jednání lze ponechat bez trestu.
Značnou část deváté kapitoly následně vyplňuje popis blížícího se trestu a ujištění o jeho uskutečnění v podobě pobídnutí Judských k tomu, aby se připravili na nářek a oplakávání. Hospodin na Judské dopustí zkázu: Jeruzalém padne, bude zničen, četní Judští budou pobiti a přeživší rozptýleni, odvedeni pryč ze Zaslíbené země mezi pohany, protože s nimi již nelze naložit jinak.
Kromě jejich podlosti a lstivosti Hospodin připomíná základní důvod: namísto poslušnosti Božímu zákonu, touhy poznat Boha a Jeho vůli, jednali tvrdošíjně a pyšně a oddávali se uctívání model. A vzhledem k jejich modlářství a neposlušnosti Bůh Judské zahrnuje do jedné skupiny s pohanskými národy: Izraelité jsou obřezáni jen na těle, ale srdce mají neobřezané stejně jako Egypťané či Moábští.
V desáté kapitole Jeremiáš sděluje Boží navazující napomenutí: „neučte se cestě pohanů“, nebuďte pověrčiví, neuctívejte vlastní výrobky (tj. modly), vždyť vám nemohou ani uškodit, a tím méně prospět! Neúčinnost a neschopnost model cokoli ovlivnit prorok zdůrazňuje v druhé části pátého verše trojí negací, přičemž pokaždé užívá odlišný hebrejský zápor: אַל (ne-bojtež se jich), לֹא (ne-mohou zle učiniti), אֵין (ne-mohou učiniti dobře). Užitím všech tří základních hebrejských vyjádření záporu je zřetelně dáno najevo, že modly ne-jsou schopné naprosto ničeho.
Ve stejném verši Jeremiáš užívá pro napomenutí Judských slovní hříčku, jíž zdůrazňuje nesmyslnost jejich úcty k modlám. Strach či bázeň, od které Judské odrazuje („nebojtež se jich“), je vyjádřen slovesem, které běžně vyjadřuje nejen obavy, ale také bázeň ve smyslu úcty: תִּירְאוּ („nebojte se jich“, respektive „nemějte před nimi bázeň“, tj. neuctívejte je).1 Ihned pokračuje užitím prakticky shodných souhlásek:2 יָרֵעוּ (protože nemohou zle učiniti). Slovní hříčkou tak Jeremiáš podkládá svůj pokyn neuctívat modly: neuctívejte je – není se čeho bát, když je nebudete uctívat, nemohou vám učinit nic zlého, nemohou vám ublížit.
Oproti tomu Hospodin je pravý Bůh, všemu nadřazený, a hlavně mocný („jméno tvé veliké jest v moci“, Jer 10:6)! Jeho je na místě uctívat a Jeho se bát, vždyť před Jeho hněvem se nikdo neskryje, protože On není kusem dřeva nebo soškou ze zlata. On je stvořitel světa, který se svým stvořením může a má moc nakládat, jak uzná za vhodné: takový je Bůh Jákobův! Slovní hříčka z pátého verše pokračuje opětovným užitím jejího prvního slova – „kdo by se nebál (לֹא יִרָאֲךָ) tebe, králi národů?“: jak bláznivé je počínání Judských, kteří mají bázeň před modlami, které jim nemohou ublížit, ale nemají bázeň před všemohoucím Bohem, před Jehož hněvem nemohou obstát (Jer 10:10)!
A v tomto kontextu se hned nachází další slovní hříčka. Obsahuje ji jedenáctý verš desáté kapitoly, pozoruhodný zároveň svou strukturou i tím, že je oproti zbytku knihy napsán v aramejštině, nikoli v hebrejštině. Užití aramejštiny objasňuje uvedení verše: „Takto říkejte jim“ – doslova tedy následuje výrok, který mají Judští adresovat oněm modlám, jejichž pohanský důvod je zdůrazněn užitím cizího jazyka, jazyka okolních národů.3 Samotný výrok zní: „bohové, kteří nebesa ani zemi neučinili, nechť vyhlazeni jsou ze země i zpod nebes oni“. Jeho soustřednou strukturu snad nejlépe objasní grafické znázornění:
A אֱלָהַיָּא („bohové,“)
B דִּי־שְׁמַיָּא („kteří nebesa“)
C דִּי־שְׁמַיָּא („ani zemi“)
D לָא עֲבַדוּ („neučinili,“)
D‘ יֵאבַדוּ („nechť vyhlazeni jsou“)
C‘ מֵאַרְעָא („ze země“)
B‘ וּמִן־תְּחוֹת שְׁמַיָּא („i zpod nebes“)
A‘ אֵלֶּה („oni.“)
Středobod tohoto aramejského výroku je navíc zdůrazněn onou slovní hříčkou: „neučinili“ (עֲבַדוּ) – „nechť vyhlazeni jsou“ (יֵאבַדוּ): „bohové“, kteří učinili nebe a zemi, kteří nemají stvořitelskou moc, jsou proto postradatelní a určení k záhubě.
Dvěma slovními hříčkami v desáté kapitole – spolu s dalšími jazykovými prostředky jako nakupením všech běžných záporů, užitím cizího jazyka a soustřednou strukturou výroku – Jeremiáš velmi názorně zdůrazňuje, že modly nejsou hodny žádné úcty a bázně, ale naopak jsou pro svou absenci moci hodny jen zničení.
2. Odlišující se souhláskyא a ע se původně vyslovovaly velmi podobně, později se obě vyslovovat zcela přestaly.
3. Srov. těsně předcházející napomenutí „neučte se cestě pohanů“ (Jer 10:2).
