Některé reakce čtenářů mě opravdu zaujaly a chci se jim nyní věnovat z obecnějšího pohledu.
Nevěra - důvod k odstoupení?
Za zajímavý považuji výsledek bleskového průzkumu Ústeckého deníku. Na otázku, zda je nevěra politiků důvodem k odstoupení, sice většina respondentů odpověděla, že nikoliv, ale byla to většina jen těsná. Lze říci, že poměr hlasů byl vyrovnaný a že rozdíl ve výši necelých 2 procent je statisticky zanedbatelný. Je to výsledek celkem překvapivý a znamená, že společnost je sice vůči nevěře velice tolerantní, ale přece jen se v tomto ohledu na veřejné činitele dívá poněkud přísněji.
Důvod vyjádřil například jeden čtenář tak, že neodolá-li politik svodu jiné ženy, jak máme věřit, že odolá jiným svodům, tentokrát již s jeho povoláním a činností bezprostředně souvisejících? A můžeme připojit: jestliže někdo dlouhodobě podvádí své nejbližší, bude jednat poctivě vůči těm, se kterými osobně nemá nic společného?
Jestli se ovšem toto zjištění v chování politiků nějak promítne, je docela jiná otázka.
Manželka nebo milenka?
Nejeden čtenář reagoval tak, že je to vlastně kruté vůči milence, když ji muž opustí a vrátí se ke své manželce. Ale myslím, že většina čtenářů to tak přeci jen nevidí.
Od jednoho hloubavého čtenáře jsem dostal dotaz, který jde v důsledcích ještě dál:
Manžel naváže intimní poměr s jinou ženou. Po nějaké době si ale uvědomí, že to je špatné a rozhodne se tento vztah ukončit. Jenže v tu chvíli zjistí, že jeho milenka je těhotná. Co by měl v takovéto situaci udělat? Vrátit se k manželce a těhotnou milenku opustit? A co dítě, které čeká? Nebo by měl opustit manželku a děti, které s ní má a měl by se věnovat milence a dítěti, které čeká?
Na první pohled se zdá, že obě řešení jsou stejně špatná. Ale podívejme se, jak vypadal začátek těchto dvou vztahů. Manželství začalo slibem věrnosti, pro který se oba dobrovolně rozhodli, ale milenka vědomě vstoupila do poměru s již ženatým mužem. Tedy nelze říct, že opustit ji a vrátit se k manželce je stejně zlé jako postup opačný. A pokud jde o dítě? I v tomto případě se jednoznačně kloním k postoji, že děti z legitimního manželství mají přece jen větší právo na to, aby se k nim otec vrátil, než aby dal přednost dítěti s milenkou.
Nejlepší odpovědí pochopitelně je, aby k takovéto situaci nikdy nedošlo, protože něco jako skutečně dobré řešení, které nikoho nepoškodí, snad ani neexistuje.
Vymývání mozků?
Řada čtenářů pochopitelně vyjadřovala své obavy z toho, jak v Novém Životě vymýváme mozky a podobně. Průběh událostí myslím jasně ukázal, že žádnou tajnou zbraň, kterou bychom někoho (a natož významného politika, na jehož straně stojí i sedmá velmoc - média) mohli přimět jednat proti jeho vůli, prostě nemáme.
Stačí se vyzpovídat?
Další série reakcí vyjadřuje postoj, že věřícím se prostě stačí jen vyzpovídat a vše je vyřízené. Plně souhlasím s tím, že to by bylo pokrytecké a nízké. Musím uznat, že vím o církvích a skupinách, kde se věci „řeší" nějak takto, ale Nový Život mezi ně rozhodně nepatří. Odpuštění bez skutečného pokání je jen laciná iluze, kterou u nás rozhodně nehlásáme! Můžete se o tom přesvědčit i z obsahů kázání uveřejněných na našem webu.
Církev a peníze?
Část čtenářů také zmiňovala otázku církve a peněz. V Novém Životě toto probíhá skutečně na principu dobrovolnosti. Aby to bylo umožněno, zajišťujeme maximální možnou míru anonymity. Prostě nemáme kontrolu nad tím, jestli někdo finančně přispívá nebo ne.
Hnutí víry ?
O příslušnosti Nového Života k nějakému hnutí bych chtěl napsat podrobněji, ale pro tuto chvíli snad jen tolik, že zařadit Nový Život do hnutí víry je značně zkreslené. Pokud si někdo najde čas a pročte si alespoň několik kázání na našem webu (je jich tam několik desítek), případně si je i poslechne, zjistí, že takové bláznivé věci, jaké nám jsou přičítané, prostě neuslyší.
Mikuláš Török
Pastor Nového Života
