Dva týdny po odstoupení Pavla Tošovského z veřejných a politických funkcí a po zveřejnění důvodů na našich webových stránkách, se celá záležitost dostala také do médií. Vzhledem k tomu, jak se měnila rozhodnutí Pavla Tošovského, nabrala celá záležitost na obrátkách. Nadále chci respektovat příslib, že k záležitosti Pavla Tošovského nebudu zmiňovat další podrobnosti, ale na obsah článků rozhodně považuji za potřebné a užitečné reagovat.
Ústecký deník
„Vymyli mu mozek." „Sekta ho ovlivnila." Takovéto a podobné výroky se objevily v článku Jitky Hadašové v Ústeckém deníku, který celou záležitost mediálně rozvířil. Předpojatost, záměrné dezinformace a hraní na sektářskou notu jsou nosné elementy článku, který je vzorovým dokladem nízké společenské a novinářské kultury.
Záměrem článku je vytvořit dojem, že je tu nebezpečná sekta, která svými extrémními názory ničí kariéru nadějného politika. Pravda, toto překrucování skutečnosti není v našich médiích ničím ojedinělým a do pera se takovýmto novinářům hodí opravdu cokoliv.
Článek například obsahuje tvrzení jisté ústecké političky, že vlivem působení sekty se tento politik stal docela jiným, pasivním člověkem. Skutečnost je ale jiná. Pavel Tošovský byl v Novém Životě dříve než jej citovaná poznala. A to i v době, kdy byl na vrcholu své politické kariéry. V období zmiňované pasivity se naopak života sboru prakticky neúčastnil a věnoval se poněkud jiným věcem, jak se nyní ukázalo. Rovněž vytažení esa z rukávu v podobě kauzy mateřské školky, kterou před 14 lety vytvořili podobně „objektivní" novináři jako je dnes paní Hadašová, je dokladem záměru nikoliv informovat, ale dezinformovat.
Mfdnes
Jiná média informovala o události poněkud objektivněji. Ale třeba pan Veselý z ústecké redakce Mladé fronty Dnes tak psal jen do chvíle, než Pavel Tošovský svou snahu o nápravu zahodil. V následném článku, který vyšel v pátek 21.března na serveru iDNES.cz již Veselý přechází ke zcela jiné rétorice: „Náboženské společenství se ho (Pavla Tošovského) veřejně zřeklo," tvrdí v článku. Nikoliv tedy, že Pavel Tošovský odešel, ale že se jej Nový Život zřekl. Vzápětí slovník ještě přitvrdí: "...na webu Nového života se objevila zpráva o ... vyhnání Tošovského ze společenství".
Dále se pan Veselý jakoby pozastavuje nad „nepochopitelným jednáním náboženského společenství", které „člena zjevně v těžké chvíli nepodrží". Kdo je ale vlastně v těžké situaci? Pavel Tošovský na dovolené s milenkou, nebo jeho rodina a ostatní, které oklamal? Jak si pan Veselý představuje pomoc našemu členovi v takto těžké situaci? Požehnáním tohoto nového vztahu?
Co u pana Veselého způsobilo změnu v interpretaci situace? Že by eventuální návrat Pavla Tošovského do politiky? Pro ten případ je jistě z pohledu novináře výhodnější hodit špínu na Nový Život, který prakticky nemá prostředky, jak se šíření dezinformací bránit, a vztah s vlivným politikem uhladit.
Co bude v médiích příště?
A co budou média o Novém Životě uvádět příště? Že pastor Nového Života jezdí Rolls Roycem, že má sídlo na břehu Ženevského jezera a svým bytem v paneláku to všechno jen zastírá? Nebo že je ve skutečnosti novodobý guru, který vymývá mozky svým ovečkám tak dokonale, že zapomínají i malou násobilku? Nebo se dočkáme palcových titulků o tom, že Nový Život ovládá nejen politickou scénu v Ústí, ale svými chapadly dosahuje až k vládním špičkám a na Hrad?
Soudný čtenář tedy jistě chápe, že papír snese opravdu vše, a že objektivnost a pravdivost není hlavním požadavkem na práci žurnalistů a že novinářská etika má v naší zemi nevalnou úroveň.
Mikuláš Török
pastor Nového Života
<< zpět na přehled článků k tématu "Odejít kvůli hříchu?"
