Pro zlepšení vzhledu použijte prosím prohlížeč s podporou CSS.

Vděčnost, základní postoj vůči Bohu

Martin Šiška, 25.06.2017

1 Korintským 1:4 Děkuji Bohu svému vždycky za vás pro tu milost Boží, kteráž dána jest vám v Kristu Ježíši, 5 Že ve všem obohaceni jste v něm, v každém slovu a ve všelikém umění, 6 Jakož svědectví Kristovo upevněno jest mezi vámi, 7 Takže nemáte žádného nedostatku ve všeliké milosti, očekávajíce zjevení Pána našeho Jezukrista,


Filipským 1:3 Děkuji Bohu mému, když se koli na vás rozpomenu, 4 (Vždycky při každé modlitbě mé, s radostí za všecky za vás prosbu čině,) 5 Z vašeho účastenství v evangelium, hned od prvního dne až posavad,

 

Skutky 27:33 A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce. 34 Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne. 35 A to pověděv, vezma chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti. 36 A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni. 

 

Koloským 3:17 A všecko, cožkoli činíte v slovu nebo v skutku, všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše, díky činíce Bohu a Otci skrze něho.

 

1 Tesalonickým 5:18 Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle Boží v Kristu Ježíši, aby se tak dálo od vás.

 

Zjevení 4:9 A když ta zvířata vzdávala slávu a čest i díků činění sedícímu na trůnu, živému na věky věků, 10 Padlo těch čtyřmecítma starců před obličejem sedícího na trůnu, a klanělo se živému na věky věků, a metali koruny své před trůnem, řkouce: 11 Hoden jsi, Pane, přijíti slávu, a čest, i moc; nebo ty jsi stvořil všecky věci, a pro vůli tvou trvají, i stvořeny jsou.

 

Zjevení 7:9 Potom pohleděl jsem, a aj, zástup veliký, kteréhož by žádný přečísti nemohl, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, ani stojí před trůnem a před obličejem Beránka, oblečeni jsouce v bílé roucho, a palmy v rukou jejich. 10 A volali hlasem velikým, řkouce: Spasení jest od Boha našeho na trůnu sedícího a od Beránka. 11 A všickni andělé stáli okolo trůnu a starců a čtyř zvířat. I padli před trůnem na tváři své a klaněli se Bohu, 12 Řkouce: Amen. Požehnání, a sláva, a moudrost, a díků činění, a čest, a moc, i síla Bohu našemu na věky věků. Amen.

 

2 Korintským 9:7 Jeden každý jakž uložil v srdci svém, tak učiň, ne s neochotnou myslí anebo z mušení. Neboť ochotného dárce miluje Bůh. 8 Mocenť jest pak Bůh všelikou milost rozhojniti v vás, abyste ve všem všudy všelikou dostatečnost majíce, hojní byli ke všelikému skutku dobrému,

 

1 Tesalonickým 2:6 Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé. 7 Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své. 8 Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí.

 

 

Matouš 20:4 I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám. …. 8 Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních. 9 A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi. 10 Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi. 11 A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce: 12 Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.

Vděčnost Bohu je základním předpokladem dobrého života s Ním a služby jemu. Vděčnost znamená díkůvzdání i činy vděčnosti.

 

Vděčnost je spolu s pokorou a bázní jedním ze  základních postojů, které Bůh od svého lidu očekává. Vděčnost velmi souvisí s naší spokojeností v životě - ze spokojenosti vyvěrá.

 

Nespokojenost a hořkost je naopak zdrojem reptání, které má zhoubný vliv na charakter člověka i na celé společenství Božího lidu a to na dlouhou dobu.

 

Je proto velmi potřebné a prospěšné podívat se do zrcadla na svůj skutečný stav. Míra a způsob naší vděčnosti je zrcadlem našeho vztahu s Bohem - pohled do něj nám poskytne jak Boží slovo, tak dobré obecenství Božího lidu.

 

Jaký je náš skutečný vztah s Bohem, nejlépe odhalí to, co se děje v našem nitru. Zajímá, vzrušuje nás Boží slovo? Máme neutuchající potřebu se jím zabývat? Občerstvuje nás? Těšíme se do nebe do věčné Boží přítomnosti? Těší nás Bohu sloužit? Prožíváme radost a vděčnost vůči Bohu? Je vděčnost hlavním motivem naší služby? Nebo je to vše pro nás jen „povinná“ součást života s Pánem?

 

Vděčnost je podle Božího slova reakce na dar,  potřeba odplatit se dárci za jeho dar, zahrnout ho svými díky. Ať už je dárcem člověk, tím víc pak, pokud je jím Bůh. Dar musí ale mít v očích obdarovaného skutečnou hodnotu. Člověk nemůže být vděčný za něco, co nevnímá jako dar, ale jen jako splnění toho, na co má nárok.

 

Křesťané, kteří si myslí, že na všechny dobré věci  mají nárok, vděčnost nepociťují. Spíše nespokojenost, pokud to není podle jejich představ.

 

Řecké slovo, které znamená vděčnost, je zpravidla překládáno jako díkůvzdání, vzdání díku. Tedy základním způsobem projevu vděčnosti je děkováním. Vděčnost nevyjádřená díkem neexistuje.

 

Apoštol Pavel často vyjadřuje ve svých listech díkůvzdání – tedy vděčnost za konkrétní lidi i celé sbory, které pracovaly na Božím díle (1Kor 1:4, Filip 1:3).

 

Vše, co říkáme a děláme, by mělo vycházet z vděčnosti Bohu (Kol 3:17), vděční bychom měli být v každé oblasti života (1Tes 5:18).

 

Vždy máme Bohu za co děkovat, mít silnou vnitřní touhu a potřebu být Mu vděční a chválit ho – v soukromí i při chvalách ve shromáždění. Je smutné, že mnoho křesťanů vzdávání díků Pánu považuje pouze za nezbytnou, u někoho dokonce za obtěžující součást shromáždění. Přitom vzdávání díků Bohu bude v Božím království základní součástí nebeské bohoslužby (Zj 4:8-11, Zj 7:9-12).

 

Vděčnost se projevuje také dáváním - chceme svou vděčnost vyjádřit darem, skutkem (2Kor 9:6-8, 1Tess 2:6-8).

 

Lidé nepociťují vděčnost hlavně proto, že nemají jasno v tom, kdo doopravdy jsou a co jim náleží. Jsou nespokojení v různých oblastech života a pak už je jen kousek k hříšným postojům jako je závist, hořkost a reptání (Mat 20:4-12). Nespokojenost je opakem vděčnosti. Takové lidi Boží zaslíbení minou. Varovným příkladem jsou Izraelci při odchodu z Egypta.

 

Aby mohl být člověk (skutečně) spokojený a vděčný, musí si také udělat jasno o sobě sama. Musí poznat, jakou míru rozlišení a moudrosti má, jaké jsou jeho skutečné schopnosti a obdarování, jaká rovina vztahů a životní úrovně je mu adekvátní, musí znát svoje silné a slabé stránky, na co má a na co ne. To je tajemství životní moudrosti, spokojenosti a štěstí.

 

Jak tedy dosáhnout toho, že budeme skutečně vděčni? Není totiž dobré začít Bohu děkovat, pokud v nás přetrvává nespokojenost a pocit křivdy.

 

K pochopení nám mohou pomoci tato místa Písma:

 

1Tim 6:5-9 Marné hádky lidí na mysli porušených a pravdy zbavených, domnívajích se, že by zbožnost byla zisk tělesný. Takových se varuj. 6  Jestiť pak zisk veliký zbožnost, s takovou myslí, kteráž na tom, což má, přestati umí. 7  Nic jsme zajisté nepřinesli na tento svět, bezpochyby že také nic odnésti nemůžeme. 8  Ale majíce pokrm a oděv, na tom přestaneme. 9  Kteříž pak chtí zbohatnouti, upadají v pokušení, a v osidlo, a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení.

 

Zbožnost není prostředek k zisku pro chamtivé lidi. Jedině tehdy, pokud vím, kdo jsem a jsem spokojený s tím, co momentálně mám, mohu být spokojený. Spokojenost a vděčnost vytvoří podmínky, aby nám Bůh mohl více požehnat a použít nás ke službě.

  

1Kor 7:20  Jeden každý v povolání tom, jímž povolán jest, zůstávej.

 

Úvahy o tom, jak bych horlivě sloužil Bohu, pokud bych měl jiné postavení, více peněz, manžela/manželku nebo byl naopak bez partnera, jsou zcela liché. Smiř se se svým postavením a v něm začni sloužit Bohu ze svých nejlepších schopností a síly.

 

Řím 12:3-6  Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi,) každému z těch, jenž jsou mezi vámi, aby ne více smyslil, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž jednomu každému Bůh udělil míru víry. 4  Nebo jakož v jednom těle mnohé údy máme, ale nemají všickni údové jednostejného díla, 5  Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých údové. 6  Ale majíce obdarování rozdílná podle milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, kteréž ať jest podle pravidla víry;

 

Nesmýšlejme o sobě víc, než nám náleží, střízlivě rozsuzujme míru duchovní moudrosti, rozeznání, vydanosti a podle toho mějme i očekávání služby v církvi. K tomu je však nezbytné mít dobré obecenství s Božím lidem, jinak nejsme schopni mít o sobě střízlivý úsudek.

 

2 Kor 9:8  Mocenť jest pak Bůh všelikou milost rozhojniti v vás, abyste ve všem všudy všelikou dostatečnost majíce, hojní byli ke všelikému skutku dobrému,

 

Z dostatečnosti (=spokojenosti) vyplývá naše ochota k dobrým věcem, skutkům, službě Bohu i lidem.

 

Spokojenost se projeví vděčností vůči Bohu, Bůh pak vděčnost potvrzuje. Musí to být ale skutečná vděčnost, ne slova bez obsahu.

Zasílání bulletinu informující o aktuálním dění na webu Církve Nový Život

Pokud si přejete, aby na Vaši e-mailovou adresu byl jednou měsíčně zasílán Bulletin Církve Nový Život s aktuálními články, vyplňte prosím svou e-mailovou adresu do pole níže. Vyplněním adresy poskytujete Církvi Nový Život souhlas se zasíláním pravidelných e-mailových sdělení na níže uvedenou adresu. Zasílání můžete kdykoli zrušit.

© Církev Nový Život, všechna práva vyhrazena. Všechny publikované materiály jsou chráněné autorským právem a jejich vnější užití je možné jen s písemným svolením autora.