Pro zlepšení vzhledu použijte prosím prohlížeč s podporou CSS.

Význam církve

Martin Šiška, 02.04.2017

Ž 34:20 Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje.


Lk 1:74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu, 75V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.


2Kor 6:3 Žádného v ničemž nedávajíce pohoršení, aby byla bez úhony služba naše; 4Ale ve všem se chovajíce jakožto Boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utištěních, v nedostatcích, v úzkostech, 5V ranách, v žalářích, v nepokojích, v pracech, v bdění, v postech, 6V čistotě, v umění, v dlouhočekání, v dobrotivosti, v Duchu svatém, v lásce neošemetné, 7V slovu pravdy, v moci Boží, skrze odění spravedlnosti, napravo i nalevo, 8Skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jakožto bludní, a jsouce pravdomluvní, 9Jakožto neznámí, a jsouce známí, jakožto umírající, a aj, živi jsme, jakožto potrestaní, a nezmordovaní, 10Jako smutní, avšak vždycky se radujíce, jako chudí, a mnohé zbohacujíce, jako nic nemajíce, avšak všemi věcmi vládnouce.


1Tim 5:17 Předložení, kteříž dobře spravují, dvojí cti hodni jmíni buďte, zvláště ti, kteříž pracují v slovu Božím a v učení.

 

Ef 2:19 Aj, již tedy nejste hosté a příchozí, ale spoluměšťané svatých a domácí Boží, 20Vzdělaní na základ apoštolský a prorocký, kdežto jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus, 21Na němžto všecko stavení příslušně vzdělané roste v chrám svatý v Pánu; 22Na kterémžto i vy spolu vzděláváte se v příbytek Boží, v Duchu svatém.


Ef 4:11 A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele, 12Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova, 13Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova, 14Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému; 15Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus, 16Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.

 

Ef 4:17 A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své, 18Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich. 19Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.

Je možné žít dobrý křesťanský život mimo církev? Je vůbec v dnešní době církev ještě aktuální a potřebnou institucí? Nestačí, že jsou věřící neviditelně připojeni ke všeobecné církvi, je nutné patřit a docházet do církve místní? Záleží na postoji jednotlivce k církvi a k Božím služebníkům?

 

Na všechny tyto zásadní otázky musíme hledat poctivé odpovědi v Božím slově. Právě z něj je zřejmé, že bez obecenství v církvi neexistuje skutečný křesťanský život. Přesto je důležitost zapojení v místní církvi  dnes často opomíjena. Namísto toho je kladen důraz na individuální „křesťanství“, kdy se lidé nemusí nikomu vykazovat, nést zodpovědnost ani se podřizovat žádným autoritám. Objevují se dokonce bludná učení, kdy jsou veškeré biblické zmínky o církvi vykládány tak, jakoby se týkaly jen církve všeobecné. Místní církev (podle těchto učení) zcela ztrácí význam. Křesťané by však neměli podléhat takovýmto trendům! Měli by se držet učení Božího slova, jinak bude jejich pohled na církev určován tím, co je zrovna moderní či pohodlné.

 

Právě pohodlí, klid či přilepšení k dosavadnímu životu jsou tím, co lidé u Boha často hledají. Změny, práce, úsilí, natož snad soužení a utrpení vyplývající z následování Boha je nelákají. Bible však na řadě míst učí, že život křesťana bude provázen mnoha souženími (Zj 7:13-14, Sk 14:22, Ž 34:20). Některá trápení a boje bychom dokonce nikdy nepoznali, pokud bychom se nestali křesťany. Ten, kdo se chce za každou cenu všem nepohodlím, tlakům či soužením vyhnout, nemůže dojít do dobrého konce.

 

Ježíš Kristus nás z mnohého soužení vysvobodil: z trápení a úzkosti, které plynou z  hříšného života a ze starostí o vezdejší zabezpečení. Proto Ježíš přišel – aby přinesl svobodu lidem, kteří jsou zotročeni, zkroušeni

a zaslepeni hříchem, aby nasytil ty, kdo hladoví po spravedlnosti. Aby lidé mohli žít spravedlivě a svobodně (od hříchu)  a sloužit Bohu (Lk 1:74-75).

 

Právě tento spravedlivý život a prosazování Boží vůle však s sebou mnohdy nesou těžkosti, protivenství a náročné chvíle. Jsou to těžkosti a soužení pro slovo (Mk 4:17) – ne proto že jej čteme, ale že podle něj žijeme, jednáme. V Bibli jsou protivenství křesťanům v podstatě „přislíbena“ – např. v epištole Židům apoštol Pavel hovoří o tom, že mnozí přišli kvůli víře o majetek, a on sám je dokonce vězněn (Žd 10:32-39). Nám aktuálně takto tvrdé persekuce nehrozí, nemůžeme však očekávat, že všemi životními situacemi budeme proplouvat bez starostí jen proto, že žijeme spravedlivě. Naopak, kvůli spravedlivému jednání budeme mnohdy v obtížnější situaci než bezbožný člověk, který se řídí pravidly tohoto světa.

 

V těchto obtížích, tlacích i protivenstvích je velmi důležité obstát – budujeme tak totiž náš charakter, upevňujeme se ve víře. Prozkoušenost v obtížných situacích navíc našim životům i slovům dodává skutečnou váhu a moc (2Kor 6:3-10, 2Kor 3:1-10). Proto jsou osvědčení lidé v církvi hodni dvojnásobné vážnosti (1Tim 5:17, Žd 13:7, 17).

 

Slovo těch, kteří obstáli – a nejen jednorázově, ale dlouhodobě – v náročných situacích, by pro každého křesťana mělo mít větší váhu – jelikož je zřejmé, jak takoví lidé nejen mluví, ale i jednají, jak si stojí v obtížích, jak jsou vytrvalí a věrní. Je naprosto nepochopitelné, že někteří členové církve přikládají větší důležitost slovu lidí, za jejichž životem zůstala spoušť. Možná takoví lidé umí lichotivě mluvit o úžasné lásce, o tom, že Kristus všem dopředu odpustil veškeré hříchy, že život s Bohem nepřináší práci a těžkosti, ale jen radost a pokoj. Pokud si ale někdo místo pravd Božího slova vybere takovéto pohodlné bludy, sejde z pravé cesty.

 

I z výše zmíněného je zřejmé, že postoj k církvi a k Božím služebníkům odráží kvalitu života člověka s Bohem. V epištole Efezským, jejímž hlavním tématem je právě církev, vidíme, na čem a proč je církev založena.

 

Hlavou církve musí být Ježíš Kristus (Ef 2:19-22, Ef 3:3-6). Dále je církev založena na základě apoštolském a prorockém. To znamená, že církev i každý jednotlivec osobně potřebují být ukotveni v Božím slově a  Božím prorockém duchu, který působí skrze Bohem povolané služebníky – tedy v osobním zjevení Boží vůle pro jednotlivce i církev jako celek (např. jakým směrem se má sbor ubírat, jak se orientovat v různých dobách a situacích, jak se zachovat, jak obstát). Právě skrze Boží služebníky v konkrétní, místní církvi dává Bůh lidem růst a vzdělání (Ef 4:11-16). Církev je tím nejlepším Božím zřízením na této zemi – je tu k našemu dobrému, k ochraně, abychom neskončili v bludech, k tomu, abychom rostli k duchovní dospělosti, zralosti.

 

Bůh označuje církev jako „sloup a oporu pravdy“ (1Tim 3:15) – pravdu tam mají nalézat nejen křesťané, ale i lidé, kteří Boha hledají. I proto si Boží lid nemůže dovolit žít hříšně, světsky či vlažně, bez Bohem daného řádu.

 

Odmítnutí tohoto skvělého Božího zřízení nezůstává bez následků, jak můžeme vidět z Ef 4:17-19. Lidé ignorující pravdy Božího slova se stávají zatvrzelými – přestávají chápat, o co skutečně jde, odcizí se od Božího života a nakonec jim přestane vadit hřích. Doslova je zde uvedeno, že jejich ztráta schopnosti rozumět duchovním věcem vyplývá z jejich zatvrzelosti vůči Božímu slovu (někdy stačí jen v jedné věci). Tím se stávají nenapomenutelnými, nemají již potřebu činit pokání, naopak nacházejí zalíbení v nepravosti a nečistotě. V kontextu celé epištoly Efezským vidíme, že se toto vše týká tématu církve. Chceme-li se vyhnout zmíněnému zoufalému stavu, pochopme a přijměme, k čemu Bůh ustanovil církev a své služebníky! Pak budeme požívat Boží ochrany, při chybných krocích nás bude mít kdo korigovat a budeme moci poznávat Boha a Jeho vůli. 


Zasílání bulletinu informující o aktuálním dění na webu Církve Nový Život

Pokud si přejete, aby na Vaši e-mailovou adresu byl jednou měsíčně zasílán Bulletin Církve Nový Život s aktuálními články, vyplňte prosím svou e-mailovou adresu do pole níže. Vyplněním adresy poskytujete Církvi Nový Život souhlas se zasíláním pravidelných e-mailových sdělení na níže uvedenou adresu. Zasílání můžete kdykoli zrušit.

© Církev Nový Život, všechna práva vyhrazena. Všechny publikované materiály jsou chráněné autorským právem a jejich vnější užití je možné jen s písemným svolením autora.