Pro zlepšení vzhledu použijte prosím prohlížeč s podporou CSS.

Svoboda a láska

Martin Šiška, 9.10.2016

Fil 2:4 Nehledejte jeden každý svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných.


Ef 5:1-2 Buďtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí. 2A choďtež v lásce, jakož i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou.


J 15:12-13 Totoť jest přikázání mé, abyste se milovali vespolek, jako i já miloval jsem vás. 13Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.


Gal 2:20 S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne.


Kol 1:28 Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší moudrosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši.


2Kor 1:24 Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou stojíte.


1Kor 13:4-7 Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se. 5V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého. 6Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě. 7Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.

V čem spočívá opravdová láska? Jak spolu souvisí láska a svoboda?

 

Milovat, to podle Písma znamená nadřazovat zájmy druhého nad zájmy své: „Láska nehledá svých věcí“ (1Kor 13:5, Fil 2:4). Dokonalý příklad lásky nám dal Ježíš Kristus, jenž se za nás zcela vydal (Ef 5:1-2). Sám Ježíš nás také vybízí, abychom se navzájem milovali stejně, jako on miloval nás (J 15:12-13) – natolik, že za nás zemřel.

 

Aby bylo možné takto milovat, je nutné být svobodný: od hříchu, světa, zákonictví i sám od sebe. Bez takové svobody jde jen o imitaci lásky, sebestřednou a sobeckou. Člověk byl Bohem stvořen jako svobodná bytost – a potřebuje být svobodný v Kristu. Nikoli proto, aby se mu dařilo lépe, ale proto, aby mohl zrcadlit Boží charakter a Jeho lásku, aby se alespoň přiblížil pravé lásce. Tuto svobodu lze získat jediným způsobem: tak, že zemřeme s Kristem (Řím 6) – budeme ukřižováni světu a již nebudeme žít my, ale Kristus (Gal 2:20).

 

Kromě svobody je potřeba i jistota, že Bůh je dobrý. Bez té nemůžeme duchovně růst (1Pt 2:1-3). Pochází z Jeho slova, z Jeho ujištění, které se nám osobně dostává, i z mnoha zkušeností, které máme s Božím láskyplným jednáním. Jen na základě této jistoty jednáme z vděčnosti a z lásky k Bohu.

 

Láska dodává sílu a odvahu: člověk díky ní překoná i vlastní slabost, strach či okolnosti (srov. Pís 8:6-7). Láska k Bohu motivuje k čistému životu a k napnutí úsilí pro Boží království, a to mnohem lépe než vnější tlak. Ten pomine a mnohdy vede jen k pokrytectví. Láska naopak motivuje k zbavení se egoismu, hříchu a k růstu do duchovní zralosti.

 

Skutečná láska dává svobodu i druhým. Je neoddělitelná od otevřenosti, důvěry a sdílení se. V opravdovém přátelství se lidé nebojí, ale cítí se svobodně, protože si jsou vědomi, že láska vůči nim nevyplývá z jejich bezchybnosti. Stejně tak opravdová láska neprodukuje závislost. Naopak, dává svobodu. Usiluje o růst druhého, zejména o růst do duchovní zralosti (Kol 1:28). Chce, aby druhý člověk mohl nést odpovědnost za svůj život, dobře a moudře se rozhodoval a nebyl závislý na postrkování a kontrole druhých. To je i cílem duchovní služby: aby každý člověk stál pevně ve víře (2Kor 1:24).

 

Ve 13. kapitole 1. Korintským apoštol Pavel píše, jak vypadá skutečná láska. Zmiňuje, že je trpělivá a shovívavá, a zvládne tedy i slabost druhých. Protože nezávidí, nemá potřebu soupeřit. Nehraje si na něco, co není, stejně jako se kvůli každé drobnosti hned nerozhádá a nerozhněvá. Když Pavel říká, že láska nepočítá zlo, nemíní tím, že by jí zlé nevadilo nebo že by dělala, že nic nevidí. Jde mu o to, že člověk, jenž miluje, si nestřádá křivdy, kterých se proti němu někdo dopustil. Apoštol také ukazuje, že láska je závazek: Bůh očekává ve vztazích naši věrnost, a to nejen v manželství.

 

Pavel dále píše, že láska se „všeho naděje“: milující člověk očekává, že to bude dobré. Bez takovéto naděje nelze vytrvat v namáhání se pro druhé (srov. 2Kor 1:6). I Bůh má o nás takovouto naději, proto nás nenechá, dokud věci nedáme do pořádku, proto nás vyučuje, napomíná i trestá. Protože o nás má stále naději.

 

I když druhé milujeme, a chceme pro ně tudíž to nejlepší, svůj život má ve svých rukou každý sám. Je proto na každém jednotlivci, zda bude svobodný a bude skutečně milovat, či nikoli.

 

Zasílání bulletinu informující o aktuálním dění na webu Církve Nový Život

Pokud si přejete, aby na Vaši e-mailovou adresu byl jednou měsíčně zasílán Bulletin Církve Nový Život s aktuálními články, vyplňte prosím svou e-mailovou adresu do pole níže. Vyplněním adresy poskytujete Církvi Nový Život souhlas se zasíláním pravidelných e-mailových sdělení na níže uvedenou adresu. Zasílání můžete kdykoli zrušit.

© Církev Nový Život, všechna práva vyhrazena. Všechny publikované materiály jsou chráněné autorským právem a jejich vnější užití je možné jen s písemným svolením autora.